Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Roman (169)
Logo
Home  ~  Společnost  ~  

V sobolím hovím si krznu, můj komoň prch

Politika

(231)

Zábava

(386)

Společnost

(1736)

Kultura

(631)

Sport

(83)
V sobolím hovím si krznu, můj komoň prch
<>
icon 17.07.2025 icon 0x icon 115x
Pokud se divíte titulku, pak vězte, že tato slova pochází z pera Adolfa Heyduka, básníka, o němž současná generace asi už nic neví. Ve své době patřil k těm známým, a to nejen svou tvorbou, ale také účastí na vrcholné fázi národního obrození.
Šestého června uplynulo sto devadesát let od narození básníka Adolfa Heyduka. Žil v době, kdy Češi byli hrdí na to, že jsou Češi a intenzivně se starali o kulturu. Májovci se sice hádali s lumírovci, ale prostí lidé si i v nouzi dovedli odepřít šesťák, a dát příspěvek na Národní divadlo. Tehdy vznikl pozdrav "nazdar" ze stále doléhajícího "na zdar Národního divadla", který používali Sokolové a kteří na rozdíl od tehdejších literárních děl fungují dosud.
Adolf Heyduk se narodil 6.6.1835 v Rychmburku. Vystudoval reálné gymnázium a následně techniku. Ve svých 22 letech se seznámil s Janem Nerudou a stali se přáteli. Až do konce života vyučoval v Písku na vyšší reálce stavitelství a kreslení. Oženil se v 42 letech se svou žačkou, která byla o pětadvacet let mladší a měl s ní dvě děti, které však záhy zemřely. Jarmile, která zemřela ve věku tří měsíců, měl jít za kmotra Jan Neruda. To ho vedlo k sepsání Balady dětské. Pokud si ji ještě mlhavě vybavíte, tak nejspíš verše: Zahrajem si na Helice / andělíčků při muzice.
V Písku dosud stojí dům, který si Heyduk nechal postavit od stavitele Kouly a dnes je v něm básníkovo muzeum. Heyduk rád cestoval, zejména na Slovensko, kde měl řadu přátel a kde také čerpal motivy. Spolu s Nerudou patřili k té generaci, která usilovala o samostatnost našeho státu a Heyduk se jí i dožil. K pětaosmdesátinám mu přišel gratulovat kromě jiných i prezident Masaryk.
Některé básně z první sbírky Adolfa Heyduka, z Cigánských písní, zhudebnil Antonín Dvořák a nebáli se po nich sáhnout ani takové hvězdy jako Dagmar Pecková - Dejte hrdému jestřábovi klec z ryzího zlata, nebo Karel Gott - Když mě stará matka zpívat učívala.
Měl jsem štěstí a jeho báseň o pomíjivém štěstí, které nespočine, jsem ulovil v hlubinách internetu:
Štěstí vlašťovice družně švitořivá,
z římsy okenečkem v síňku se ti dívá,
dřív než na hnízdečko stéblo jí chceš dáti,
juž ti u souseda počne štěbotati.
Mám někde soubor jeho básní, ale nemohu jej najít, takže se s vámi mohu podělit jen o jednu krátkou, která mi utkvěla v hlavě:
Chví se.
Rdí se.
Co hovoří a šepce?
Horko mi v lebce.
MUDr. Radkin Honzák, psychiatr
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Co dělat, když se nudím? - a/
Něco pro zdraví 1. Procházka v přírodě Vyrazit na procházku je tím nejjednodušší...

Jak vznikají poctivé moravské koláče v pekárně Kabát?...
Nahlédly jsme pod ruce mistrům pekařům a ochutnaly jsme výsledek Když se řekne „...

Rybičky
Když mi bylo jedenáct, dovolili mi mít doma takové malinkaté akvárium se třemi r...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).