Všechno bude nové! Kdy? Když staré padne!

V současnosti žijeme v době postupného bourání všeho starého a nesprávného. Kdo to vidět chce, ten to vidět musí. Musí vidět, jak starý systém uspořádání věcí vykazuje stále zřetelnější neschopnost a stále větší absenci životaschopnosti. A snahy napravovat to a zlepšovat to problémy ještě zhoršují, protože domnělé léky na nemoc jsou ještě horší, než nemoc samotná. Staré se hroutí, protože stálo na nesprávném základě a po jeho zhroucení bude třeba začít budovat na novém základě.

V čem ale spočívá nesprávný základ onoho starého a nemocného?

Spočívá v chybné domněnce, že rozum a racionalita jsou tím jediným, co je rozhodující, a o co máme opřít celé své bytí. Toto přesvědčení je základem, na kterém všechno kolem nás vzniklo. Na tomto základě byla vybudována celá naše civilizace. Téměř vše, co v současnosti existuje na zemi, se opírá o dominanci rozumu a racionality. Z tohoto hlediska je vše posuzováno a na tomto základě budujeme přítomnost a plánujeme budoucnost. Rozum a racionalita vládnou světu a kvůli tomu náš svět onemocněl. A onemocněl tak zásadně, že je ho třeba léčit, ale žel, také léčba se opírá jen o rozum a racionalitu, protože lidstvo již nic jiného nezná.

Žádná, ani ta nejupřímnější dobrá vůle, postavená na rozumu a racionalitě, nemůže zásadním způsobem pomoci světu a nemůže zachránit bortící se civilizaci, postavenou na základech vyzdvihování rozumu. Reforma a náprava není možná! Takové pokusy mohou přinést jen dočasné zlepšení, avšak po čase propuknou všechny problémy ještě intenzivněji. Zde nepomůže nic, o čem se domnívá současné lidstvo, že by mohlo pomoci.

Zde pomůže jen jediné! Ponechat to staré, nesprávné a nemocné svému osudu, a postavit vše své bytí a všechny své priority na zcela nový základ. Na základ dominance ne rozumu a racionality jako dosud, ale na základ dominance citu, srdce, svědomí a intuice. Toto je zdravá platforma, na níž má být nově všechno vybudováno! To je to od základu nové, co má perspektivu, na rozdíl od toho starého, dosavadního a neperspektivního, co je odsouzeno k zániku. K zániku bez jakékoliv možnosti reformy a nápravy, protože to od samých počátků stojí na nesprávném základě. Protože jde o něco, na čem jsme nikdy neměli vybudovat naši civilizaci. Co nikdy nebylo hodno toho, aby na tom lidé postavili své životy i všechny své hodnoty.

A přestože lidstvo bylo upozorněno, že pokud nepřestane kráčet svou falešnou cestou, dospěje nakonec k apokalyptickým hrůzám, naše nesprávné směrování jsme nepřehodnotili a slepě jsme v něm pokračovali. Až nakonec jsme to dopracovali do dnešní doby. Do doby pandemie dosud nevídaných rozměrů.

Ptáte se, jak může dominantní postavení rozumu a racionality za pandemii?

Oficiální kruhy to nepřiznávají, ale v neoficiálních kruzích se ví, že koronavirus vykazuje všechny znaky uměle a laboratorně vytvořeného viru. A tento virus byl neúmyslně, ale mnohem pravděpodobněji spíše úmyslně rozšířen po celém světě, ze všemi následky, které to přináší. Lidský rozum a jeho pýcha a velikášství způsobily, že bylo vůbec vyvíjeno a vytvářeno cosi takového, jako koronavirus! Lidský rozum a jeho obludné plány způsobily rozšíření koronaviru po celém světě!

Rozum vymyslel mnohé kontroverzní, a až šílená opatření proti šíření nákazy! Rozum a jeho spekulace chtějí obyvatelstvo světa na pozadí pandemie ovládat a připravit ho o jeho dosavadní práva a svobody! Rozum chce stanovit vládu svého "Nového světového pořádku" na zemi a chce mít všechny lidi pod absolutní kontrolou! Rozum, jeho nadvláda a moci chtivost způsobují světové napětí a hrozí národům jadernou katastrofou! Rozum a jeho nenasytnost drancují planetu nad hranice její možností! Rozum a jeho čistě racionální snažení pouze za materiálním prospěchem a materiálním užíváním udělal z lidí konzumní živočichy, bez jakýchkoliv ambicí, přesahujících materii! Rozum dohnal civilizaci ke kolapsu a rozum ji chce zachránit, čímž kolaps ještě urychlí!

Rozum a racionalita se staly základním kamenem vnitřního, duševního života většiny lidí, a lidé se proto stali neschopní rozpoznávat čisté cítění vlastního ducha. Stali se neschopní naslouchat svému citu, svému srdci, svému svědomí a své intuici.

Nejhlubší lidská duchovní podstata, projevující se citem byla potlačena, a byla ji upřena možnost jejího blahodárného působení. Otěže převzal rozum a spolu s ním také kompetenci vládnout, ačkoli kompetence vládnout přísluší pouze duchu, čili pravé podstatě naší lidské osobnosti.

Tak se začalo budovat na nesprávném základě a tato jediná základní chyba, tato tragická záměna vlády ducha za vládu rozumu měla za následek všechny ostatní chyby. Měla za následek, že v současnosti jsme se přesně podle předpovědí proroků dostali do doby, v níž se na nás sesypou všechny nešťastné důsledky našeho předchozího chybného přístupu k životu. Avšak dříve, než celý starý systém padne, ukáže lidem svou nedostatečnost, neschopnost, ba až zvrácenost, které se stanou tak očividné, že opravdu jen slepý je bude moci prohlížet.

Všechno staré, postavené na preferování rozumu se začíná hroutit a nakonec zhroutí, aby uvolnilo cestu novému a správnému, postavenému na vládě ducha, citu, srdce a svědomí. Stará paradigma rozumu se zhroutí, aby na její troskách mohla povstat nová paradigma ducha.

To staré nelze nijak opravit, nijak vylepšit a nijak zásadně reformovat, protože je to v samotném základě falešné a nesprávné. To jediné správné, co můžeme v dané situaci udělat je, začít stavět celé své bytí i všechny své hodnoty na nový, správný základ. Na základ dominance ducha, citu a svědomí! To je tím, co má v člověku vládnout a rozum máme na to, aby sloužil duchu. Aby sloužil našemu citu a svědomí! Duch má v nás i v celé naší civilizaci vládnout, a rozum má hledat možnosti k realizaci vůle ducha v hmotnosti. Tak je to správné a tak to má být! To je to nové, na čem je třeba budovat, až to staré a nesprávně padne.

A abychom nemuseli padnout také my spolu s tím starým a nesprávným, měli bychom se po pochopení a uvědomění si těchto vážných skutečností začít ze všech sil orientovat na to nové. Měli bychom se stále vědoměji stávat lidmi ducha, citu a svědomí. Tím se staneme oázami nového v poušti starého. Staneme se tím, co přetrvá, protože je to nové a stojí to na novém a správném základě, zatímco všechno ostatní kolem, to staré, nesprávné a rozumové, se bude bolestně hroutit a v troskách pod sebou pohřbívat všechny, takovýmto způsobem nesprávně vnitřně nastavené lidi.

Všechno bude nové! Vše bude postaveno na novém základě! Pokud se také my sami v sobě staneme novými, obstojíme a naše bytí zůstane zachováno. Kdo však chce stále křečovitě setrvávat jen na tom starém, zhroutí se spolu s ním, protože doba starého končí a doba nového začíná. A pokud chceme do ní vstoupit, musíme se i my stát novými! Novými tím, že v sobě dáme prostor vlastnímu duchu! Že se probudíme ze spánku ducha, že se znovu zrodíme v duchu a že citové impulsy ducha, svědomí a citu budou mít v nás tu nejvyšší prioritu. Že duch v nás bude konečně vládnout a rozum bude jeho dobrým služebníkem.

Klíčovou otázkou zůstává, jakým způsobem se stát v sobě novými? Jak dosáhnout, abychom se stali mnohem vnímavějšími k citovým impulsům našeho ducha? Jak dosáhnout, abychom je vnímali čistě a jasně, a následně se jimi mohli řídit s důvěrou v moudrost našeho ducha?

Cesta k tomuto cíli je relativně jednoduchá. Stačí se pouze snažit o zachovávání čistoty a ušlechtilosti našeho nitra. Běžný člověk totiž o své nitro nedbá a v myšlenkách se vnitřně zabývá čímkoli. Vnitřně si klidně promítá o jakékoliv nečistotě. Často promítá i o věcech, o kterých by se dokonce styděl i mluvit. S takovým nečistým vnitřkem je však problém zachytit a jasně vnímat impulsy našeho ducha, projevující se čistými city.

Abychom byli toho schopni, musíme začít s očišťováním našeho nitra. Musím začít vědomě dbát o jeho čistotu a ušlechtilost. Musíme si začít dávat pozor na to, o čem vnitřně promítáme a čím se vnitřně zabýváme.

Pokud s tím začneme, naše nitro se začne čistit a čím bude čistší, tím jasněji budeme schopni vnímat čisté impulzy svého ducha. Tím jasněji budeme vnímat naše svědomí, jakož také vnuknutí naší intuice. Je to stejné, jako když se díváme do čisté vody nějakého potoka, nebo jezera a vidíme v ní až na dno. Jen v očištěném nitru můžeme vidět až na dno naší duše, až k našemu duchu, od kterého k nám proudí jeho impulzy. Stačí tedy jen dosáhnout přiměřené čistoty vnitřního života, a tím dosáhneme kontaktu s vlastním duchem.

Snažme se proto udržovat krb svých myšlenek čistý! Osvoboďme své cítění, neboť jedině tak se staneme schopni správně posuzovat všechny věci kolem nás. Jedině tak budeme schopni správným způsobem rozeznávat dobro od zla. Jedině tak se staneme novými! Novými a zdravými pevnými pilíři, které zůstanou stát i tehdy, když se vše, postavené na starém a nesprávném základě zhroutí.

Na těchto pilířích bude potom, po tragickém pádu starého, moci vzniknout zcela nová a mnohem vyšší kvalita života na zemi. Kvalita, opírající se o dominanci ducha a citu, a ne o dominanci rozumu a racionality, jak tomu bylo doposud.