Všechno duchovně nejpodstatnější v maximální stručnosti

Mezi světem pozemských lidí a ostatními úrovněmi stvoření se rozprostírá obrovská propast. Tuto propast lze překlenout pouze poznáním nádhery pravého smyslu lidského bytí. A zároveň poznáním nesmírné vážnosti současné doby, která je dobou dávnými proroky předpovídané očisty a soudu.

Lidé musí konečně pochopit, jak maličká je planeta Země i celý hmotný vesmír oproti ostatním sférám stvoření. Země není vůbec centrem všeho dění, ale má ve vývoji lidských duchů důležité místo, neboť za účelem duchovního vývoje na ni vstupují svým narozením a často se na ni vracejí v opakování svých životů.

Avšak Země je jen nepatrná část velkých světů, vytvářejících prostor pro školu zrání nezralých lidských duchů, jejichž cílem je nabytí zralosti a dosažení svého domova – duchovní říše, protože náš skutečný domov se nachází vysoko nad pozemskou hmotností.

A tato velká hmotná škola života se přiblížila k rozhodujícímu bodu zlomu! Je jím očista a soud nad lidstvem, které ukáží, nakolik úspěšnými studenty jsme byli ve škole života.

V první řadě by už měl úplně každý člověk vědět, jaký je vlastně smysl jeho bytí. My jsme lidští duchové a pocházíme z duchovní říše. Odtud jsme kdysi jako nezralé děti vstoupili do hmotnosti, abychom v ní duchovně dozrávali a potom se, jako zralé vědomé osobnosti, vrátili zpět do duchovní říše.

Naše zrání v hmotnosti lze připodobnit ke škole. Nejprve je to základní a střední škola.

Jako úplně nezralí se narodíme na zemi do svého prvního pozemského života. Prostřednictvím rozhodování se pro dobré nebo špatné, a prožíváním důsledků, které nám to přináší, duchovně dozráváme. Tyto důsledky jsou naše karma.

Když zemřeme a odcházíme jakoby na prázdniny, jde s námi také naše karma a my jsme jí podrobeni na takzvaném druhém světě.

Potom se znovu narodíme do druhého ročníku základní školy a zase odcházíme na prázdniny na druhý svět. Naše karma nás následuje a učí nás, že když děláme dobro, přichází k nám dobro a když děláme zlo, zasahuje nás zlo.

Aby ale nedošlo k falešnému obrazu je třeba podotknout, že skutečné časové vztahy mezi absolvováním jednotlivých ročníků v pozemské škole života a pobytem duší na „prázdninách“ v jemnějších úrovních stvoření jsou jiné. Náš pozemský život trvá jen několik desítek let, avšak náš pobyt na takzvaných „prázdninách“ v záhrobí může trvat i několik stovek let.

Po základní škole následuje střední škola a my se blížíme k maturitní zkoušce. No a to je právě to období, které nyní prožíváme.

Kdo byl dobrým žákem školy života, stal se dobrým a čistým člověkem. Kdo byl špatným žákem, ten nic nepochopil a stále dělá v různé míře zlo.

Na maturitní zkoušce, která právě probíhá a nazývá se očistou země, budou lidé rozděleni do dvou skupin. Na zralé a nezralé.

Zralí, čili dobří a čistí, zvládnou maturitní zkoušku a postoupí na vysokou školu. Bude jí předpovídána tisíciletá říše míru na zemi, kde budou lidé dozrávat k plné duchovní dokonalosti, aby se mohli vrátit do říše ducha, jako zcela zralé duchovní osobnosti.

Nezralí, čili nedostatečně dobří a čistí, neprojdou maturitní zkouškou. Nebudou ještě úplně ztraceni, ale budou muset udělat reparát. Budou muset ve ztížených podmínkách urychleně duchovně dozrát tak, aby dokázali maturitní nároky zvládnout a kvalifikovat se do tisícileté říše na zemi.

Toto je prostý a jednoduchý obraz toho, co nás všechny čeká. Máme-li úspěšně projít očistou, neboli maturitní zkouškou, musíme se snažit o dosažení potřebné míry dobra, čistoty a ctnostného, světlého života, abychom mohli úspěšně postoupit do přicházející vysoké školy života v tisícileté říši na zemi.

Na nic jiného už v dnešní době není čas! Všechno ostatní je podružné! Duchovní maturita už klepe na dveře!