Všední víra

Nevím, kdo z vás, když vejde do místnosti a chce se posadit, nejprve vyzkouší křeslo nebo židli, zda je dostatečně pevná. Automaticky si sednete, protože předpokládáte, že vás udrží.
Lidé jezdí autem. Nastoupí, nastartují a odjedou. Mnozí si nedokážou představit, co všechno se děje pod kapotou, kde je ukrytý motor; neumějí vysvětlit, jak tam věci fungují. Prostě tomu důvěřují.
Když jste byli naposledy u lékaře, zřejmě vám napsal recept. Pravděpodobně jste ho nedokázali rozluštit. Vlastně jste se divili, že ho vůbec někdo dokáže přečíst. Ale pak jste s ním šli do lékárny. Všimli jste si, že když podáte lékárníkovi recept, někdy vám lék vydá hned, někdy musí název nejprve rozluštit, někdy jde dozadu a něco hledá a jindy se radí se spolupracovníkem? Ale nakonec vám přece jen podá malou krabičku a řekne: „Třikrát denně jednu tabletu.“
A vy lék užíváte, aniž byste o tom přemýšleli, a věříte, že vám to pomůže.

(Pojďme si číst, Advent-Orion, Vrútky 2006)