Vyplatí se dát STOVKY TISÍC za psychologa?

Kolik byste dali za hodinové psycho-sezení, kdybyste si mohli částku sami zvolit?

Lidi, se kterými o tom mluvím, říkají často něco jako 500 korun. (Sudety, no) Nebo nic – přece by to měla platit pojišťovna. Tenhle postoj už je ale oproti dřívějšku málo obvyklý. Jedna žena mi ale naopak avantgardně řekla, že by nešla k nikomu, kdo si bere pod tisícovku, protože by měla pochybnosti o kvalitě.

Když si ob týden zajdete do terapeutovny, za 10 let utratíte tolik, že byste si mohli koupit auto Vyplatí se to?
Ahoj kamarádi a fanoušci kvalitní psychologie,

dnešní Psychověci budou o finanční stránce péče o duši. Koukneme se, kolik to dneska stojí, co za to dostáváte a jestli se to vyplatí.

Začneme od toho konce, který finančně bolí míň:

Nic neplatíte u terapeutů, kteří mají smlouvu s pojišťovnou. Tenhle krásný scénář má samozřejmě svou druhou stranu: Čas. Počkáte si x měsíců, zatímco vám depka nebo vnitřní kritik pustoší zbytky pohody. Někde je pak i limit max. 10 sezení.

Bezplatně taky fungují krizová centra, pár neziskovek a někde jsou i centra duševního zdraví zřizovaná krajem nebo obcí. Nedá se počítat s tím, že tam můžete chodit pravidelně a dlouho, ale na akutní potíže nebo jako startovací pomoc jsou super

Většinou se neplatí u psychiatriček a psychiatrů, ale to tady uvádím jen na okraj, protože ti jedou v režimu jako ostatní lékařské obory. Navíc nejsou „povídací“. Jak říká Radkin Honzák, u nás jsou psychiatři „práškaři“ (a psychologové „duchaři“).

A teď už do míst, kam se podobně jako do hospody bez peněz nechodí. Naprostá většina profíků v poradenství a terapii jsou OSVČ, co pracují za přímou platbu V Praze a Brně se sazba za 50 minut pohybuje kolem 2 tisíc, tady na periferii se někde dostanete i pod tisícovku. Já pracuju za 1200 Kč (může to být víc i míň, kompletní ceník mám tady).

Takže co nám to říká o dostupnosti pravidelné soukromé péče pro nízkopříjmové lidi? Že ti na ni bohužel naprosto nemají šanci dosáhnout. (Podobně jako si nemůžou dovolit dlouhodobou fyzioterapii nebo dát desítky tisíc za korunky a můstky v zubních ordinacích.)

A co pro lidi, kteří si ty částky dovolit můžou? Je tam nějaká návratnost?
Kdyby se všechny zásadní problémy vyřešily během jednoho sezení, tak by tenhle newsletter ani nevznikl. Realita je ale spíš taková, že zásadní problémy budete řešit na ploše jednoho roku. A pak klidně druhého i třetího.

Kdybyste chodili jednou za dva týdny, je to nějakých 25 sezení ročně – to je 30 až 50 tisíc. Pěkná dovolená Nebo splátka hypotéky. Je to pro leckoho jedna výplata. To už člověk přemýšlí, za co takovou částku vyměnit.

Za terapii? Jo – a z několika důvodů:

Ukazuje se, že (dobrá) terapie je dobrá investice Nejsou to utracené peníze (teda když se ta práce aspoň trochu daří). Může tam dokonce být i přímá finanční návratnost. Člověk, který vyřeší své vyhoření, úzkosti nebo imposter syndrom, si často v práci dokáže říct o lepší peníze, nepřichází o výplatu na neschopence ani neutrácí za nefunkční záplaty jako je alkohol nebo zbytečnosti v rámci impulzivního nakupování.

A k tomu přirovnání s dovolenou a bydlením – k čemu je člověku, který trpí úzkostmi, pocitem nesmyslnosti, prázdnotou, depresí nebo který sám sebe nesnáší, že se týden poválí v luxusním resortu a pak se vrátí do svýho vymazlenýho bytu? Fakt znám lidi, co by všechny svoje drahý krámy okamžitě vyměnili za dobrý pocit ze sebe a ze života. To jsou slova několika mých klientek a klientů.

Můj pohled samozřejmě není objektivní. Když ale vidím na lidech, že se opravdu mění uvnitř – začnou si vážit sami sebe, uzdraví si zásadní vztahy, naberou sebedůvěru, začnou vidět hezké věci, začnou vnímat, že mají svůj život plus minus ve svých rukou – tak hodnota takové proměny ani penězi vyjádřit nejde.

V téhle souvislosti mě napadá ještě jedna věc: Dřív lidé s těmi nejtemnějšími myšlenkami, pochybnostmi o sobě nebo s pocitem, že nezvládají své životní role, chodili ke zpovědi Tahle instituce nabízela absolutní diskrétnost a možnost vyložit na stůl věci, o kterých se jinde nemluví. Dnes roli těchto bezpečně izolovaných prostorů do nějaké míry převzaly právě terapeutické pracovny. Jen s tím rozdílem, že už nehledáme hřích a pokání, ale pochopení a změnu.

Nemusíte přitom viset za poslední březovou větvičku nad propastí, abyste si takový luxus dopřáli. Často se mě lidé ptají, jestli má smysl mít psychologa, i když zrovna neřeší žádný akutní průšvih.

Nabízí se tady porovnání s autem (který vlastně ani nebudete mít, když budete někam chodit) – má se čekat se servisem, až mu odpadne kolo? Nebo ho občas nechat preventivně prohlídnout? U auta bereme pravidelnou péči jako projev zodpovědnosti

Vyhradit si čas a zaplatit si hodinu, která je čistě vaše – kdy se svět netočí kolem práce, dětí, hypotéky ani nakupování, ale jen kolem vašeho vnitřního světa – to je obrovské gesto směrem k sobě. Dáváte tím své vlastní duši jasný signál: Záleží mi na sobě a chci vědět, co se pod tou kapotou vlastně děje.

Je to velká věc … za relativně velké peníze. Takže super, máme v tom rovnováhu

Zajímá mě Váš názor – napište mi, stačí prostě odpovědět na tento mail. Příště (buď hned příště nebo „někdy příště“) napíšu o tom, za co vlastně psycholožky a psychologové ty peníze berou a kolik práce zvládnou udělat.

Mějte se kráááá,
Michaela Peterková