Woke duševní virus a parazitická mysl. Kanadský psycholog Gad Saad o tom, co zabíjí zdravý rozum

ESEJ / Termín „probuzenecký duševní virus“ (woke mind virus) zpopularizoval hlavně Elon Musk, vychází však z obecnějšího konceptu parazitních myšlenkových patogenů, které už před ním rozpracoval kanadský psycholog Gad Saad v pojednání Parazitická mysl: Jak infekční myšlenky zabíjejí zdravý rozum (2020); dostupné je i v českém překladu, který vyšel roku 2023 v nakladatelství Bourdon. Kdo je tento veřejný intelektuál a politický komentátor, u nás zatím převážně neznámý? Jeho internetová stopa je přitom nepřehlédnutelná: pravidelně bývá zván do mnoha podcastů (jen u Joea Rogana byl v posledních letech hostem snad desetkrát, což představuje na třicet hodin hutného dialogu) a má i vlastní populární podcast The Saad Truth, v němž se věnuje nejrůznějším tématům, od těch nejaktuálnějších politických až třeba po astrofyziku a brutalistickou architekturu.

Z Bejrútu do Kanady
Saad se narodil roku 1964 v Bejrútu, tehdy ještě pořád známém jako „Paříž Blízkého východu“. Hlavní město Libanonu bylo poslední vzpomínkou na blízkovýchodní civilizaci, v níž vedle sebe mohli žít – byť ne v kdovíjaké harmonii – věřící všech tří abrahámovských náboženství. Saadova rodina patřila k místní židovské komunitě, rok od roku méně početné. Mateřskou řečí malého Gada byla arabština a fotbal hrával s židovskými, muslimskými i křesťanskými kamarády.

Naděje na mírumilovné soužití vzaly definitivně za své s výbuchem občanské války v roce 1975. Saadovi se jako jedna z posledních židovských rodin ve městě ocitli prakticky uprostřed fronty a po nějakém čase se jim za dramatických okolností podařilo získat místa na palubě letadla mířícího do kanadského Montrealu, kde „padal sníh, a ne bomby“.

Jedenáctiletý Gad se brzy naučil anglicky (francouzsky už trochu uměl z domova) a vystudoval nejprve matematiku a informatiku, poté získal titul M.B.A. a nakonec i doktorát z marketingu na Cornellově univerzitě. Od roku 1994 přednáší na montrealské Concordia University, kde se věnuje například zkoumání vlivu hormonálních změn na spotřebitelské chování jednotlivců, jako je okázalá spotřeba nebo ochota podstupovat rizika či přispívat na charitu. V minulosti působil i v redakční radě časopisu Evoluční psychologie.

Evoluční psychologie
Když se řekne „kanadský psycholog“, většině lidí se vybaví jméno Jordan Peterson, ale Gad Saad je psychologem poněkud jiného ražení, totiž psychologem evolučním. Oč jde? Jak vysvětluje v profilovém rozhovoru s Marissou Streitovou, ředitelkou PragerU (institutu Dennise Pragera), evoluční psychologie uplatňuje principy evoluce na studium toho, proč se lidská mysl vyvinula tak, jak se vyvinula. „Můžeme-li optikou evoluce vysvětlit, proč máme protistojné palce a proč náš respirační systém pracuje tak, jak pracuje, není důvod, proč by se týmiž evolučními nástroji nedalo vysvětlit i fungování našeho nejdůležitějšího orgánu, který definuje naši osobnost, totiž lidské mysli.“

Jako příklad otázky, na niž evoluční psychologie poskytuje elegantní odpověď, uvádí Saad zvýšenou sexuální teritorialitu u mužů (ve srovnání s ženami): „Evoluční psycholog by vysvětlil, že u mužů se tento postoj rozvinul v důsledku nejistoty otcovství. Jsme biparentální živočišný druh, takže muži do svých dětí hodně investují (sice méně než ženy, ale pořád víc než samci jiných druhů), a tudíž nedávalo smysl, aby si naši mužští předci vyvinuli postoj, kdy by jim nevadilo, že jejich ženy mizí v křovinách s každým druhým chlápkem, který jde kolem – to by pak vynakládali spoustu času a úsilí na výchovu cizích dětí. Proto je mužský emocionální a kognitivní systém navržen tak, aby zaručoval, že hrozící nejistotě otcovství zabrání.“

Evoluční psycholog tedy hledá evoluční důvody toho, proč naše mysli fungují tak, jak fungují. Jak Saad tento biologizující přístup k lidské psýché uplatňuje ve své vlastní práci, o tom vypovídají už názvy jeho odborných studií, například Evoluční základy spotřeby (2007) nebo Konzumní instinkt: Co nám šťavnaté hamburgery, Ferrari, pornografie a dobročinnost prozrazují o přirozenosti člověka (2011).

Duševní paraziti
Během své více než tři desetiletí trvající akademické kariéry si Saad uvědomil, že lidé, kteří prokazatelně patří k nejchytřejším na světě, totiž univerzitní profesoři, projevují zvláštní sklon vymýšlet a přijímat některé z nejhloupějších a nejztřeštěnějších nápadů, jaké se na světě objeví. Postmodernismus, kulturní relativismus, radikální feminismus, kritická teorie rasy, sociální konstruktivismus, politika totožnosti, biofobie (strach z užívání biologie k vysvětlení lidských záležitostí), atd. atp. – všechny takové „myšlenkové patogeny“, zdůrazňuje Saad, se šíří z univerzitních kampusů a právě tomu vděčí za svou přitažlivost.

Saad se snažil najít cosi, co by všechny tyto „patogeny“ spojovalo. V jiném rozhovoru se připodobňuje k onkologovi, který studuje rakovinu slinivky břišní, nikoli třeba melanomy, ale uvědomuje si, že všechny druhy rakoviny mají společný mechanismus nekontrolovaného buněčného dělení. Jeho „okamžik heuréka“ (jak to označuje v rozhovoru se Streitovou) přišel ve chvíli, kdy si uvědomil, že o takových duševních fenoménech lze výstižně mluvit jazykem neuroparazitologie, tedy vědního oboru, který se zabývá vlivem různých parazitů na nervovou soustavu hostitele, včetně změn jeho chování.

Saad uvádí příklad cvrčka lesního, který se sice vodě normálně vyhýbá, může však být infikován larvami strunovce a ten ke svému reproduktivního cyklu naopak potřebuje, aby se cvrček vrhl do vody. Dosahuje toho „zkratováním“ nervového systému cvrčka, který tak poslouží svému parazitovi bez ohledu na to, že sám přijde o život. Dalším příkladem jsou hrabalky (druh vos), které bodnutím dokáží proměnit pavouka v dokonalou zombie, do níž pak nakladou svá vajíčka, a larvy po narození pavouka sežerou, zevnitř a zaživa.

Lidské bytosti mohou být podle Saada podobně kolonizovány jak fyzickými parazity, tak i ideologickými „strunovci“. Vysvětluje to například, jak může existovat podivné sdružení ­Queers for Palestine, tedy organizace osob LGBTQ zastávajících se Palestinců a odsuzujících stát Izrael. „Jedním z měst, která se k příslušníkům této komunity staví nejvstřícněji, je přitom Tel Aviv,“ zdůrazňuje Saad. „Jsem-li jedním z nich, racionálně dává smysl, abych podporoval politický systém a zemi, která mi umožňuje žít tam v bezpečí a svobodně – ale oni místo toho podporují Palestinu. To mi připadá jako parazitní myšlenka, kterou rozumně zastávat nelze. V Gaze a na Západním břehu příslušníci LGBTQ komunity zpravidla nijak laskavě přijímáni nebývají. Domnívám se, že neurologický model se k popisu toho, proč jsou lidé intoxikováni podobnými scestnými myšlenkami, znamenitě hodí.“

Každý duševní virus sice představuje jiný druh šílenství, ale všechny spojuje úplné odmítnutí reality a zdravého rozumu… Pro tuto obecnou třídu duševních virů jsem vytvořil nový termín pštrosí parazitní syndrom (PPS). Jde o rozmanité podoby zmateného myšlení, které postižené jedince vedou k odmítnutí základních pravd a skutečností právě tak evidentních jako zemská přitažlivost… Působením různých duševních virů se sice člověk stává příslušníkem různých ideologických kmenů, pokaždé však na sebe bere závazek bránit své dogma – pravda a věda ať jdou k šípku.

Gad Saad, Parazitická mysl

Univerzitní prostředí
Méně pozorný čtenář Saadovy knihy Parazitická mysl by snadno mohl nabýt dojmu, že jde o pojednání převážně politické, o další salvu probíhající kulturní války, jejímž terčem je levice ovládající západní akademický establishment. Saad to důrazně popírá: „Absolutně neplatí, že by parazitními idejemi a myšlenkovými patogeny mohla být napadena jen jedna strana politického spektra. Důvodem, proč se zaměřuji na ideje, které mají původ na levici, není nic jiného než skutečnost, že se po celý život pohybuji v akademickém ekosystému, a v tomto kontextu se s největší pravděpodobností bude dařit myšlenkovým patogenům, které šíří levicově zaměření profesoři. Na pravici se samozřejmě může vyskytnout mnoho jiných myšlenkových patogenů. Nejde mi o to, zaujmout nějaké politické stanovisko, spíš se jako parazitolog lidské mysli prostě zaměřuji na ty myšlenkové patogeny, které definují mou každodenní realitu.“ (Jak podotýká Jordan Peterson, nebylo by nijak obtížné interpretovat Saadovým jazykem například vzestup nacismu v meziválečném Německu.)

Nepřekvapí, že Saad bývá tak jako každý nonkonformní myslitel svými kritiky často označován za pravičáka, on sám to však kategoricky odmítá. „Opravdu nevěřím, že existuje nějaká všeobjímající nálepka, která by popisovala všechna má politická stanoviska. Některá z nich budou vypadat konzervativně, například pokud jde o politiku otevřených dveří, tedy o imigraci, působím velmi konzervativně, a nepociťuji ani žádné morální dilema v otázce, zda má být popraven člověk, který znásilní pět dětí. Když však přijde na sociální otázky, existují dobré důvody považovat mě za extrémního liberála, anebo i pokrokáře. Mám ve zvyku zkoumat každé jednotlivé téma s ohledem na určité základní principy. Kritizují mě většinou zleva, ale nic to nevypovídá o skutečnosti, že většina mých přátel jsou levičáci.“

Postmodernismus
Nabízí se otázka, proč se vlastně parazitním idejím v univerzitním prostředí tolik daří. Saad má na ni jednoznačnou odpověď:

Praotcem parazitních idejí je postmodernismus. Je to přesvědčení, že nic takového jako absolutní pravda neexistuje, což je dokonale protivědecký názor. Vědec každé ráno vstává s tím, že existují pravdy, které lze objevit. Jistě, budou to vždy jen provizorní pravdy, to, co jsme považovali za pravdivé před třemi sty lety, bylo mnohokrát zrevidováno, ale vycházíme z předpokladu, že epistemologicky objevitelná pravda existuje – jinak vědec nemá proč ráno vylézt z postele.

Postmodernismus je protikladem takového postoje. Tvrdí, že zcela vězíme v okovech subjektivity, svých předsudků a relativismu, takže o absolutní pravdě nemá smysl mluvit. To je rámec, který umožňuje rozkvět mnoha dalších parazitních idejí. Neexistuje-li žádná pravda s velkým P, není pochyb, že o tom, jestli je člověk muž nebo žena, nerozhodují jeho genitálie: rozhoduje, zda se jako muž nebo žena cítí. Pak také nemohou existovat žádné vrozené rozdíly mezi muži a ženami, všechno musí být všehovšudy sociální konstrukce. Na počátku tedy stojí rámec, který říká, že nahoře je dole a vlevo je vpravo, takže jak může někdo tvrdit, že je něco správně nebo špatně? Není větší parazitní ideje než postmodernismus.

Postmodernismus, prohlašuje Saad v jiném rozhovoru, umožňuje úplné rozbití reality, jak jí rozumí i tříleté dítě, a v knize Parazitická mysl ho označuje za intelektuální terorismus. „Myslím to vážně: přirovnávám postmodernisty k teroristům z 11. září, kteří navedli letadla proti budovám, a argumentuji, že postmodernisté podobně navádějí své konstrukce nesmyslů proti našim budovám rozumu.“

Postmodernističtí tlachalové jako Jacques Derrida, Jacques Lacan a Michel Foucault mají se svým šarlatánstvím v akademickém prostředí úspěch díky předpokladu, že je-li něčemu bezmála nemožné porozumět, musí to být opravdu hluboké… Foucault se k této falešné hloubce sám přiznal v rozhovoru s americkým filosofem Johnem Searlem: „Ve Francii musíte být z deseti procent nesrozumitelný, jinak to, co říkáte, lidé nebudou považovat za pronikavé – nebudou vás považovat za hlubokého myslitele.“

Gad Saad, Parazitická mysl

Petersonova kritika
Koncept duševních parazitů podrobil sympatizující, ale tvrdé kritice Saadův kolega a přítel Jordan Peterson, když spolu po vydání knihy debatovali v rámci Petersonova podcastu. Především, mluví-li Saad jako biologicky orientovaný myslitel o idejích metaforicky, jako by byly v nějakém smyslu analogické živým organismům, poskytuje mu takový postup nějakou zvláštní vysvětlovací výhodu, kterou by jinak postrádal?

Tímto způsobem, vysvětluje Saad, kontextualizuji skutečnost, že mnozí lidé pomalu kráčejí do propasti nekonečného šílenství a činí tak s plnou spoluúčastí. Částečně je to prostě próza, která mi umožňuje zdůraznit silnou analogii, ale jsem opravdu přesvědčen, že užívám-li biologické metafory, umožňují mi provádět doslovná srovnání.

Argumentuji například, že politická korektnost se podobá bodnutí vosy hrabalky: dělá z nás zombie, které se dají odvést, beze slova a s plnou spoluúčastí, do doupěte nekonečného šílenství. Někdo to může považovat jen za nabízející se rétorický obrat, ale zároveň je to také doslovný ekvivalent toho, k čemu dochází v biologických systémech. Neuroparazitologie se typicky zabývá tím, jak se konkrétní parazit dostane do mozku svého hostitele a zkratuje mu nervová vedení tak, že se hostitel začne chovat způsoby, které jsou z jeho vlastního hlediska maladaptivní, ale z hlediska parazita naopak. Když jsem se tudíž snažil najít způsob, jak by se dalo vysvětlit, proč se lidé parazitními idejemi nechávají nakazit a drží se jich, napadlo mě, že neuro­parazitologie mi nabízí ideální rámec, jehož pomocí lze vysvětlit, proč jinak podle všeho racionální lidé mohou být zcela parazitováni nějakým šílenstvím – jako když se třeba LGBTQ komunita najednou rozhodne podporovat [hnutí Hamás].

Peterson však namítá, že Saadova metafora v tomto místě selhává: pohlížíme-li totiž na ideje prosazující se po způsobu parazitů v tom smyslu, jako by se účastnily darwinovské soutěže s jinými idejemi, přičemž nejvíc se rozšíří ty, které se svých hostitelů dokáží zmocnit nejefektivněji, měly by mít zájem na jejich přežití a úspěchu. Lidé, kteří hlásají konkrétní ideologické stanovisko, mohou mít snadno z jeho prosazování prospěch, může to například pozitivně ovlivnit uznání, jehož se jim v rámci jejich širší komunity dostává.

Saad argumentuje, že z hlediska myšlenkového patogenu jde o to, zda parazitické ovládnutí mysli hostitele má za následek další šíření dotyčného patogenu, a na reprodukční způsobilosti hostitele nezáleží.

Vezměme si jako příklad islamofobii. Jsem-li muslimský supremacista a ­jde-li mi o větší islamizaci Západu, šíření narativu islamofobie bude pro mě výhodné. Podaří-li se mi přesvědčit velké množství příslušníků inteligence z humanitních a společenskovědních oborů, že jakákoli kritika kterékoli stránky islámu je projevem islamofobie, vlastně tím nakazím jejich mysl, takže se narativ islamofobie bude šířit dál a dál a přispívat k mému cíli, kterým je větší islamizace Západu. Na reproduktivní schopnosti profesorů, kteří šíří myšlenkový patogen islamofobie, mi při tom nesejde.

Na druhé straně, jak upozorňuje Peterson, hlásání takového stanoviska může mít za následek, že „nakažený“ profesor získá vyšší akademický status, což prospěje dalšímu šíření patogenu. S tím Saad souhlasí:

Dokážeme-li vytvořit „ozvěnovou komoru“, neboli prostředí, v němž se myšlenkový patogen šíří snáz, tak jak to funguje v akademickém ekosystému, bude to přirozeně vítáno. Ale mám-li se ještě jednou vrátit k příkladu sdružení Queers for Palestine, jehož členové bojují proti islamofobii a proti sionismu, je podobné chování z hlediska přežití příslušníků komunity LGBTQ škodlivé: zastávají se přece systému, který se k takovým jako oni chová represivně a často brutálně – proto, že byli infikováni parazitním myšlenkovým patogenem.

Pokrokáři považují za chvályhodné kritizovat, zesměšňovat či urážet všechna náboženská přesvědčení – s výjimkou jediné nedotknutelné víry… Pokud nějaký republikánský politik řekne, že homosexualitu z důvodu své křesťanské víry považuje za špatnou, pokrokáři se mohou přetrhnout, aby vyjádřili své pohoršení a zděšení… Když členové Islámského státu svrhávají homosexuály se střech budov a naplňují tím konkrétní fatwy, ozývá se ze strany týchž pokrokářů jen ohlušující ticho. Koneckonců, kdo jsme my, abychom kritizovali praxi Vznešeného Náboženství?

Gad Saad, Parazitická mysl

Sebeklam, nebo jen klam?
Když se člověk pročítá obludáriem názorových výstředností, jež Saad představuje na stránkách své knihy a s nimiž se ostatně setkáváme v každodenním životě, ačkoli o takových představách jako o myšlenkových patogenech zpravidla neuvažujeme, těžko si neklást otázku, zda to jejich hlasatelé opravdu myslí úplně vážně. Saad se k této věci vyjadřuje v rozhovoru se známým hostitelem podcastů Davem Rubinem v souvislosti s příhodou, která se mu stala před několika lety, v době prvního prezidentského období Donalda Trumpa (dnes se může zdát, že tehdy projevil jisté prorocké nadání).

Uveřejnil jsem tehdy tweet, v němž jsem prohlásil: „Drahý Donalde Trumpe, mohl byste laskavě podniknout invazi do Kanady? Nebudete k tomu ani potřebovat víc než deset nebo patnáct vojáků.“ Výsledkem bylo úplné hnutí (které nepochybně odstartovali někteří mí akademičtí kolegové), abych byl z Concordia University vyhozen, když jako kanadský občan vyzývám ke svržení kanadské vlády.

Dokážete si představit, že někdo může být tak vyšinutý a trpět takovým nedostatkem humoru, aby nechápal, že si dělám legraci? Co je to za svět, v němž univerzitním profesorům nedochází, že něco takového se nedá myslet vážně? Přesto mé univerzitě spousta lidí napsala: jak u vás můžete trpět někoho, kdo chce svrhnout vládu?

Robert Trivers, o němž se podle mě dá tvrdit, že je to vůbec největší evoluční biolog od Darwina, předložil teorii vysvětlující, jak se mohlo vyvinout něco takového jako sebeklam. Jeho výklad je neuvěřitelně elegantní.

Všichni se účastníme evolučního závodu ve zbrojení. Snažím se druhými manipulovat tak, aby sloužili mým zájmům, a oni se snaží postřehnout náznaky, že se jimi snažím manipulovat, aby se mohli bránit. Kdykoli člověk klame, zpravidla vydává mikronáznaky, které to druhým umožňují rozpoznat. Co kdybych však dokázal takové mikronáznaky dočista odbourat? Získal bych tím obrovskou výhodu. A nejlepším způsobem, jak je odbourat, bude, uvěřím-li svým klamům sám. Pokud tomu mluvčí sám věří, jako by to už ani nebyla lež.

Takže mám-li se vrátit k otázce, zda ti, kdo mě obvinili, že usiluji o svržení kanadské vlády, něčemu takovému opravdu věří… Myslím, že na úrovni vědomí by odpověděli, že ano. Ale v hlubokých zákoutích své mysli, když večer položí hlavu na polštář a chystají se usnout, snad si pořád ještě uvědomují, že je to úplná pitomost.

Text vyšel v dubnu 2025 v tištěném čísle časopisu Kontexty 2/2025.

KONTEXTY / Jako bonus čtenářům serveru FORUM 24 pravidelně přetiskujeme články z časopisu o kultuře a společnosti Kontexty.

[Tento článek si můžete zdarma poslechnout v audioverzi na webu casopiskontexty.cz]

Prameny (citáty jsou redakčně kráceny):

Gad Saad, The Parasitic Mind: How Infectious Ideas Are Killing Common Sense (2020, česky Parazitická mysl, 2023); překlad citátů T. S.
Evolutionary Psychologist Gad Saad Explains the Woke Mind Virus & Its Impact on Mankind – Real Talk with Marissa Streit (https://www.prageru.com/video/evolutionary-psychologist-gad-saad-explains-the-woke-mind-virus-and-its)
Abandon Ideology: Gad Saad – The Dr. Jordan B. Peterson Podcast, Ep. 154 (https://www.youtube.com/watch?v=5eBcKlBaaoc)
Exposing the Unexpected Science Behind Why Liberals Get Selfishness Wrong: Gad Saad – The Rubin Report (https://www.youtube.com/watch?v=74489JQd-yU&t=51s)

Tomáš Suchomel Forum 24