Zajeté vzorce, kterými si nevědomě zhoršujeme život. Zkuste pomalu vystoupit z „komfortní zóny“

Každý den si vytváříme drobné návyky a děláme rozhodnutí, která se na první pohled mohou zdát nevýznamná. Přesto však některá dokážou zbytečně komplikovat náš život, snižovat naši spokojenost a brzdit náš osobní růst. Často jde o věci, které děláme automaticky. Co děláme nejčastěji a jak tyto vzorce změnit?

Nezvládnuté hranice
Většina z nás se denně dostává do situací, kdy dělá něco jen proto, že se to očekává, nebo že má pocit, že musí. Berete na sebe v práci úkoly navíc, protože se bojíte negativní reakce, i když musíte pracovat mimo pracovní dobu? Scházíte se s přáteli, se kterými si nemáte co říct, v partnerství raději vyhovíte svému protějšku, než abyste se pustili do vyjednávání? Takové jednání může vést nejen k přetížení a tělesnému vyčerpání, může ale stát i za vašimi negativními emocemi. Ty se mohou projevit například naštváním na ty, kterým neumíte říct ne, nedostatek asertivity při prosazování vlastních potřeb může vést k pocitu méněcennosti a nedostatečné sebedůvěry.

Co s tím? Naučit se říkat „ne“ je klíčové pro udržení zdravých hranic. Jedním z účinných způsobů je praktikování tzv. „empowered refusal“ – odmítnutí založené na našich hodnotách a prioritách.

Zkuste přijít na to, kde máte největší problém a dopředu si připravte své „ne“. Samozřejmě nikomu nedlužíte vysvětlení, pokud je to ale pro vás důležité, může nastavení hranic v práci vypadat třeba takto: „Vážím si toho, že se na mě obracíš, ale momentálně mám plné ruce práce a nemohu převzít další úkol.“ Tímto způsobem jasně komunikujete své hranice, aniž byste narušili vztah s kolegou.

Srovnávání s ostatními
Srovnávání s ostatními je běžné: Porovnáváme své úspěchy, vzhled či životní styl s ostatními, a to nejen prostřednictvím sociálních médií. A i když si může člověk říkat, že věci nejsou takové, jak se jeví na první pohled nebo na instagramovém profilu, je velmi jednoduché podlehnout zkreslenému dojmu, že životy ostatních jsou dokonalejší a hodnotnější. Srovnávání se s úspěšnějšími kolegy v práci zase jednoduše vede k pocitům méněcennosti, nedůvěry v sebe sama, úzkostem či depresím.

Co s tím? Naučit se přestat srovnávat s ostatními není jednoduché. Pokud si uvědomujete, že často řešíte, co mají nebo zažívají ostatní – a trochu jim závidíte, gratulujeme, udělali jste první a nejdůležitější krok. Zjistit, kdy se s ostatními srovnáváte a jaké pocity máte, vám pomůže příště se do takových situací nedostat. Asi není třeba dodávat, že rozhodně pomůže omezit pobyt na sociálních sítích a zkusit místo toho najít nějakou aktivitu, která vás bude bavit. Můžete si zkusit vést deník vděčnosti. Zaměřte se na své silné stránky: Připomeňte si své úspěchy a kvality, které vás činí jedinečnými.

Setrvávání v komfortní zóně
Občas to děláme každý: Vyhneme se náročnějšímu úkolu, zůstaneme raději doma, když nás přátelé zvou zkusit nějakou aktivitu, kterou jsme nikdy nedělali. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, je sice pravda, strach z neúspěchu, chyby či selhání ale můžou brzdit schopnost rozvíjet dovednosti a dosahovat významnějších cílů. Setrvávání v zajeté rutině pak může vést k pocitu stagnace a nedostatku smyslu. Díky zkoušení nového si navíc procvičujeme i schopnost adaptovat se na změny.

Co s tím? Začněte malými kroky. Vystoupení z komfortní zóny nemusí znamenat radikální změny. Můžete zkusit oslovit třeba neznámého člověka, najít si nového koníčka, promluvit v práci před kolegy, i když vám to obvykle bývá nepříjemné. Důležité je dát si povolení k chybám a uvědomit si, že každý krok směrem k neznámému vás posiluje a rozvíjí.

Irena Sládečková mojePSYCHOLOGIE