Zamyšlení

Zdravím všechny brňáky a zkrátka všechno obyvatelstvo této krásné korupcí rozložené země jménem česká republika. Taky vás někdy napadá jak je vše relativní? Možná relativní je až přehnaně vědecký pojem, o kterem by nám Albert Enstein jistě dokázal povědět své. Nicméně beru zpět a nahrazuji slovem pomijivé. V momentě co jsem ráno usedl na sedadlo firemního vozu a otočením klíčku v zapalování odstarotoval fyzikální zákony a jevy jenž dokáží rozpohybovat oněch dva a půl tuny železa, napadlo mě, že se tak stává den co den měsíc za měsícem. Byly doby, kdy mě práce bavila, ale to už je tak nějak pasé. Co si ale počít v době kdy můžeme být rádi za vůbec nějakou práci. Do toho se přidala ponurá myšlenka na mého nevlastního otce, kterého nenapadlo nic lepšího, než že si tři měsíce po úmrtí mé matky našel hned novou ženskou. Jeden den si říkáte jak je život fajn a druhý den byste ho nejraději nakopaly do prdele, kdyby jen tak nějakou měl. Pomalu zjišťuji jednu nemilou,bohůžel zásadní věc. A to sice tu že starosti, které naši duši užírají nejvíc jsou ty samé věci, s kterými nenaděláme vůbec nic. Pořád ale ve vzduchu vysí hlavní nezodpovězená otázka jak z toho ven? Užívejte, dělejte co vás baví a nenechte si do ničeho kecat, protože jednoho dne stejně umřeme a to co jsme si v životě užili nám už nikdo neveme. A každý den kdy budete ulehat ke spánku s pocitem, že jste ho dobře prožili a nemusí to být zrovna nákup nového auta, je den k nezaplacení. Žijeme moc krátce na to, abychom si ničili naši nervovou soustavu problémy jiných, nebo hledali potíže tam, kde opravdu nejsou. Do blbostí vám každý kecá, ale až přijde opravdu životní zákys, to většinou ostatní jen lomí rukama a odvrací od vás zrak a následně i svoje záda.Nedejte se,život je boj,tak jdeme do bojovat.