Země nám nepatří

Země je věrná rytmu ročních období, době spánku a době plodnosti. Obvykle dodržuje své sliby dané těm, kteří nejenom pracují, ale dokážou i předvídat a společně se zabezpečit. I když umí být lakomá, sama její lakota přináší poučení, protože ukazuje, jak směšný je individualistický přístup a jak bohatě odměněni jsou ti, kteří umí ve velkém zorganizovat spolupráci a vytváření rezerv.
Její rozmary, jež mohou být strašlivé a mohou být příčinou děsivých lidských tragédií, zdůrazňují tvrdou zásadu: člověk přežije a naplní svůj život jen v solidaritě s druhými. Ano, Země je škola moudrosti. Tyto rozmary by nám měly připomenout, jak pošetile plýtváme prostředky, které nám dává k dispozici věda. S jejich pomocí bychom mohli předvídat zemětřesení všude, kde je to třeba, stavět budovy vzdorující otřesům půdy, z Everestu vytvořit jedinečnou zásobárnu vody, postavit přehrady na Ganze a Brahmaputře – čímž bychom Bangladéš ochránili před povodněmi a současně dodali elektrickou energii indickému poloostrovu…

(Testament, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009)