Živoření kvůli neschopnosti nadechnout se Světla

Tento text odhaluje podstatu celkové bídy lidstva i jednotlivců. Je ale zároveň návodem, jak se této bídy zbavit. Jak se stát společenstvím skutečných, pravých a opravdu hodnotných lidí, kteří našemu současnému světu fatálně chybí.

My lidé žijeme ve světě hmoty. Ve světě nejhrubší hmotnosti, nebo hrubohmotnosti. Podstatu a omezení našeho hrubohmotného světa nejlépe pochopíme na příkladu.

Představme si, že hrubá hmotnost je jako oceán a my, pozemští lidé, žijeme na jeho dně. Naše vnější činy jsou hrubohmotné, ale svými slovy jsme schopni se dostat do úrovně střední hrubohmotnosti. A svými myšlenkami až do úrovně jemné hrubohmotnosti, tedy těsně pod hladinu oceánu.

Ale pozor! My lidé jsme savci, podobně jako velryby, které dokáží velmi dlouho vydržet pod hladinou, ale jednou za čas se přece jen musí vynořit a nadechnout.

A stejně je to také s námi! Také my jsme jako lidské duchovní bytosti stavěni tak, že musíme pravidelně vyplout nad hladinu hrubohmotného oceánu a nadechnout se čerstvého vzduchu, abychom mohli dále normálně fungovat. Čerstvým vzduchem je úroveň Ducha, jejíž proudění můžeme zachytit až nad hladinou oceánu hrubé hmotnosti. Čili ještě výše, než dosahuje lidský myšlenkový svět.

Zde však narážíme na základní problém lidstva, ze kterého pramení všechno jeho neštěstí a všechno zlo, nacházející se na zemi. Jeho příčinou je to, že jsme ztratili schopnost vyplout nad hladinu hrubé hmotnosti a pravidelně se nadechnout čerstvého vzduchu proudění Ducha. Pozemská civilizace se adaptovala na hrubou hmotnost, přestala se nadechovat čerstvého vzduchu a žije v přidušeném stavu. Žije v chorobném stavu, způsobeném nedostatkem pravidelného přísunu občerstvujících sil Světla, a v tomto stavu produkujeme a vytváříme pouze samé nemocné a špatné věci. Současná nemocná vnější realita ve světě i u nás doma, projevující se činy, slovy a myšlenkami, je toho jednoznačným důkazem. Je to chorobný stav, směřující k sebezničení, kterému nemůže zabránit ani věda, ani technika, ani nic jiného.

Může tomu zabránit jen jediné. Musíme znovu vybudovat a udržovat neustálé průchozí spojení se Světlem, aby k nám mohlo přicházet posílení a inspirace k tomu, jakým způsobem je třeba správně utvářet hrubou hmotnost i vzájemné vztahy mezi lidmi.

Jsou k tomu zapotřebí tři věci. První je snaha o dobro a čistotu v každodenním životě. Druhou je důvěra v Boha. A třetí je snaha o citové naladění směrem vzhůru, ke Světlu.

Naše silné a vřelé citové prožívání je totiž to jediné, čím jsme schopni vyšvihnout se nad hladinu oceánu hrubé hmotnosti a čerpat z občerstvujících a oblažujících energií Světla. To nedokážou ani naše slova, ani naše myšlenky. To dokáže jen naše cítění, překonávající myšlenkové nížiny hrubé hmotnosti. Tam, kde toto spojení není hledané a trvale udržované, tam je svět lidských myšlenkových forem vrcholem všeho. Tam je neprůchozí cesta vzhůru, uzavírající naše vědomí pouze v hrubé hmotnosti. Takový stav, ve kterém se v současnosti nacházíme, zužuje a omezuje všechno duchovně čisté a dobré v člověku, čehož důsledkem je život, který momentálně žijeme.

Povznést se nad myšlenkový svět hrubé hmotnosti a udržovat trvale průchodné spojení se Světlem Ducha je základní podmínka pro pravý vzestup člověka a lidstva současnosti, protože jedině toto je cesta k harmonii a štěstí. Jen takovým způsobem se může člověk jednotlivec i celé lidstvo správně vyvíjet a kráčet směrem nahoru. Kdo si to neuvědomuje, nesnaží se o to a ignoruje to, tomu hrozí úplné uvíznutí jen v hrubé hmotnosti myšlenkového světa dnešní doby, směřujícího naši civilizaci ke zkáze.

A teď zásadní otázka. Jak je na tom každý z nás osobně?

Abychom to znali, udělejme si sami pro sebe malý test. Vezměme si vznešené pojmy, jako je Ježíš, Bůh, Syn Člověka, Grál a podobně. Je obrovský rozdíl, když je vnímáme pouze povrchně a rozumově, nebo když je vnímáme prostřednictvím vřelého procítění.

Když se v jejich vnímání pohybujeme pouze v úrovni slov, nebo myšlenek, nedokážou nám tyto vznešené pojmy zprostředkovat dostatek síly k velkému, potřebnému vzestupu, protože myšlenkový svět, jako to nejvyšší z hrubé hmotnosti, nám může poskytnout jen jejich slabý odlesk. Proto se v pozemském světě lidí staly tyto pojmy neživé.

Chceme-li je ale správně uchopit, nebo lépe vyjádřeno, chceme-li uchopit podstatu, která se za nimi skrývá, můžeme tak učinit jedině skrze naši citovou vnímavost. Jedině naše citové prožívání nám může zprostředkovat jejich nádheru, sílu a moc.

Každý z nás ať si vyzkouší, co v něm tyto vysoké pojmy probouzejí a vyvolávají. Zda projdou jen našim rozumem a nic se v nás nezachvěje, nebo naopak, pocítíme a prožijeme povznesení, plné Světla, kterým jsou tyto pojmy nabité.

Z tohoto důvodu je mnohem lepší, raději nepoužívat vysoké pojmy, pokud v nás není vnitřní citové propojení s jejich světlou Podstatou. Je mnohem lepší je raději nepoužívat, než kdyby se pro nás, v jejich povrchním rozumovém uchopení, měli stát jen všedními slovy.

Vytvoření a udržení spojení se Světlem a Duchem!

Vede k němu jednak vážná snaha o vnitřní čistotu a dobro v každodenním životě, a jednak vnitřní práce s nejvznešenějšími pojmy, která má být jejich živým, vřelým citovým prožíváním.

Není totiž jiného způsobu, jak zlepšit život na zemi, než ten, že se Světlo začne šířit skrze lidi, kteří mají silné a živé spojení se Světlem. Neboť pravá a skutečná změna k lepšímu nemůže přijít nikdy skrze vnější společenské a politické dění, nýbrž nastane jen prostřednictvím jednotlivců, schopných najít vlastní spojení se Světlem a šířit Světlo a Světlé hodnoty do svého okolí. Každý z nás se o to má snažit kvůli vlastní záchraně, ale i kvůli záchraně našeho světa, jehož obrození se může udat jedině od člověka k člověku. Neboť uvnitř každého z lidí je schopnost povznést se ve svém citovém prožívání ke Světlu a odtud čerpat posilu nejen pro sebe, ale i pro celý svět.