Psychedelické látky dokáží obnovit schopnost mozku učit se novým dovednostem i v dospělosti

S drogami v medicíně se experimentuje již dlouho, ale až v nedávné době se začaly používat i k obnově a růstu některých částí mozku po úrazech. Psychedelika jako LSD a extáze totiž fungují jako účinná podpora přirozených hojivých reakcí těla a mají slibné výsledky u autistů i vojáků po úrazu.

Odborníci už nějakou dobu vědí, že psychedelika užívaná v kontrolovaném, podpůrném prostředí mohou zlepšovat poruchy nálady, a to i těžké deprese, úzkosti a posttraumatické stresové poruchy. V posledních letech však zkoumají i to, zda by tyto silné látky mohli používat i k léčbě fyzických poškození mozku a dalších poruch, které jsou důsledkem strukturálních změn tohoto důležitého orgánu. To by mohlo mít význam při léčbě mrtvice a traumatického poranění mozku (TBI), stejně jako mozkových onemocnění, například Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Psychedelika, o nichž je řeč, jsou skupinou sloučenin, které mění vědomí, například diethylamid kyseliny lysergové (LSD), psilocybin (aktivní látka některých hub), methylendioxy-metamfetamin (MDMA neboli extáze), dimethyltryptamin (DMT) a ayahuasca (získávaná z některých rostlin v Jižní Americe) a další. Každá z těchto látek působí na mozek mírně odlišným způsobem.

Z přehledu výzkumů poranění mozku vyplývá, že se tímto potenciálem psychedelik zabývá mnoho studií, zaměřujících se především na léčení mozku poškozeného při úrazu, na stimulaci vzniku nových neuronů, jež mají nahradit ty poškozené, a na otevření pomyslné brány mozku, umožňující učení se novým dovednostem. Jedna z nedávných studií, publikovaná v časopise Nature, uvádí, že laboratorní zvířata, jimž vědci podávali psychedelika, se v dospělosti opět dokázala naučit dovednosti, které si jedinec nejsnáze osvojuje v raných vývojových fázích.

„Měli jsme velké štěstí, že se právě nám v laboratoři podařilo odhalit, že tím dlouho hledaným klíčem ke znovuotevření takzvaných kritických období jsou psychedelika,“ uvádí Gül Dölen, docent neurovědy na Johns Hopkins School of Medicine v Baltimoru, který je spoluautorem zmíněného článku v časopise Nature.

Tyto léky by se mohly ukázat jako obzvláště cenným prostředkem, protože stavy po poranění mozku v zásadě postrádají účinné terapie, říká Sunil Aggarwal, lékař integrativní rehabilitační medicíny v Seattlu a také spoluautor přehledu zkoumání psychedelik při poranění mozku v lékařském časopise Frontiers in Neurology. „Související výzkumy jsou zatím v začátcích, ale je to velice vzrušující období. Existuje však už mnoho zajímavých výzkumů, které naznačují, že to bude pro tyto pacienty opravdu užitečná léčba.“

Rozšířená schopnost učit se
Lidský mozek se vyvíjí tak, že specifické dovednosti si nejsnáze osvojuje v cílených vývojových fázích, v takzvaných kritických obdobích. O nich se hovoří zejména v případě výuky dalších jazyků – lidem v dospělosti se cizí jazyk učí hůře a důvodem je podle vědců to, že po období dospívání skončí kritické období pro osvojování si jazyka.

Přesto vědci z Johns Hopkins School loni v létě oznámili, že se dospělí hlodavci, jimž bylo v rámci studie podáno psychedelikum, naučili některé socializační dovednosti, které si obvykle osvojují jenom v mládí.

Takováto schopnost je důležitá při léčbě mrtvice a TBI. Při těchto úrazech je totiž v mozku poškozena řada neuronů. Po prodělání úrazu se však většinou přirozeně obnovuje kritické období učení se jazyku i motorických dovedností, díky čemuž pacient získává zpět některé ztracené schopnosti přirozenou cestou. Jenomže toto období se po zhruba šesti měsících uzavírá a člověk schopnost učit se zase ztrácí.

Ve zmíněné studii byly dospělé myši, které postrádaly určité sociální dovednosti, navedeny k tomu, aby si určité prostředí spojovaly se samotou a jiné prostředí se společenskou interakcí. Poté, co jim vědci podali jednorázovou dávku LSD, psilocybinu nebo jiného psychedelika, si zvířata mohla sama zvolit jedno z těchto prostředí. Většina z nich dala přednost společenskému prostředí.

Tento účinek měly všechny drogy. Na nejdelší dobu však kritické období u hlodavců otevíraly ty drogy, jež mají nejdelší účinnost z hlediska psychedelických účinků na člověka – například LSD, jehož opojné účinky trvají přibližně 10 hodin a u něhož se kritické období u hlodavců, během něhož se myši dokázaly učit hodnotu socializace, otevřelo na dobu i několika měsíců. Zatímco u psychedelik, která vyvolávají kratší halucinace, to byly jenom týdny.

„To nám říká, že zde pravděpodobně funguje stejný mechanismus,“ říká Dölen. Po pitvě mozku zjistil, že psychedelika nejspíš rozpouštějí složky okolo neuronů – kaši proteinů, cukrů a dalších sloučenin, známou jako extracelulární matrix, již badatel přirovnává ke spárovací hmotě mezi dlaždicemi, po jejímž odstranění se dlaždice mohou volně pohybovat. V mozku, v němž je matrix oslaben, se tak neurony znovu uvolňují k lepšímu učení se.

K tomu dochází pravděpodobně proto, že když psychedelika, jako je LSD, působí na své receptorech dlouhou dobu, neurony se jimi zahltí a stisknou jakési „resetovací tlačítko“ – podobně jako když se po zamrznutí počítače provede tvrdý reset. Výsledná kaskáda buněčných událostí restartuje mozek zpět do dřívějšího vývojového stádia, uvádí Dölen.

Toto znovuotevření bran učení se zřejmě vysvětluje, proč studie o podávání psychedelik k léčbě poruch nálady zdůrazňují po podání drogy důležitost podstoupení psychoterapie – takzvané integrace. Ta totiž využívá dočasné otevřenosti mozku vůči novým myšlenkám k tomu, aby se pacient dokázal ke své duševní nemoci postavit novými způsoby, uvádí Dölen.

Posílení socializace u poruch autistického spektra
Znovuotevření bran pro učení se může pomoci i lidem, kteří neutrpěli žádné zranění, ale jejichž mozek prodělal abnormální vývoj; například lidem s poruchou autistického spektra, neurologickým a vývojovým onemocněním, které mimo jiné ovlivňuje způsob komunikace pacienta s ostatními. Z výzkumu mozku u pacientů s autismem vyplývá, že mozek autistů vykazuje určité strukturální odlišnosti od zdravého mozku, zejména v čelní kůře mozkové, která reguluje emoce a vztahy.

V jedné studii, kterou vědci prováděli u osmi dospělých osob s poruchou autistického spektra, došlo k výraznému poklesu sociální úzkosti už po užití dvou dávek psychedelika MDMA, kdy pacienti po každé dávce podstoupili tři psychoterapeutická sezení. Přínosy této terapie přetrvávaly i po dobu šestiměsíčního sledování účastníků po skončení studie. Výzkum prováděla Kalifornská univerzita v Los Angeles.

V případě autismu by MDMA mohlo být obzvláště účinnou látkou, protože u pacientů probouzí touhu po socializaci, což je dovednost, s níž se mnoho pacientů značně potýká, uvádí Robert Malenka, profesor psychiatrie a behaviorálních věd na Stanfordově univerzitě, který zkoumal účinky této drogy na zvířatech. „Pod vlivem MDMA má člověk hluboký ... pocit, že chce komunikovat s ostatními, a to neagresivním, společensky vstřícným a empatickým způsobem,“ uvádí vědec.

Výše uvedeného výzkumu Kalifornské univerzity se zúčastnil i Andrew Amick, 34letý podnikový referent z Los Angeles, který se sám připravuje na dráhu psychoterapeuta. Před zahájením studie ho natolik znepokojovala představa běžných společenských situací, jako je jízda výtahem se spolupracovníky či potkávání se s nimi na chodbách pracoviště, že se jim snažil vyhýbat.

Amick si vzpomíná, jak se během sezení s MDMA soustředil na klid v místnosti, na relaxační hudbu i na svoje uvolněné tělo. Poté si uvědomil, že stejné pocity si může navodit i ve styku s ostatními. „I po šesti letech si ve společnosti lidí stále dokážu přivolat ten klid,“ vzpomíná Amick. Když se dnes ocitne ve výtahu s kolegy, nejenže prý nemá nutkání utéct, ale zvládne i bez námahy zapříst rozhovor.

Pomáháme mozku, aby si pomohl sám
Mezi další způsoby, jimiž psychedelika zřejmě příznivě ovlivňují mozek, patří zmírnění zánětu – klíčového původce poškození po poranění mozku. Zánětlivý otok je sice užitečnou biologickou reakcí na poraněnou tkáň, protože doprovází imunitní buňky a další hojivé látky, které danou oblast zaplavují, ale jeho přílišné množství představuje vážný problém.

„Tělo potřebuje zánět spustit, ale také zastavit,“ říká Aggarwal. Když to neudělá včas, může následně dojít k poškození dalších neuronů, které unikly původnímu zranění. Jedním z mechanismů, kterými psychedelika potlačují záněty, je to, že se vážou na serotoninové receptory zvané 5-HT2A – které jsou zodpovědné za vyvolávání halucinogenních pocitů, ale také za regulování zánětu. Psychedelika navíc stimulují mozkový protein zvaný gliový neurotrofický faktor (GDNF), který je zodpovědný za růst a obnovu poškozených neuronů.

Coby možnou látku na podporu zotavování se po mozkové mrtvici vyhodnotilo hned několik laboratoří psychedelikum DMT. Tato látka stimuluje další třídu receptorů zvaných sigma-1 (S1R), jež jsou zřejmě důležité pro ochranu buněk před poškozením způsobeným při opětovném přítoku krve do mozku po mrtvici.

Potkani, jimž byly po mrtvici pomalu podávány nízké dávky DMT, měli nižší počet poškozených tkání a vykazovali rozsáhlejší zotavení; léčená zvířata měla v mozku také vyšší hladiny protizánětlivých látek a proteinů sigma-1.

„Tělo má mnoho vnitřních obranných mechanismů, ale při mrtvici jsou tyto systémy přetíženy,“ říká Christopher Bryan, viceprezident pro výzkum a provoz kanadské společnosti Algernon. Jeho společnost v současné době testuje, zda by DMT mohlo tento proces omezit také u lidí.

Společnost Algernon nejprve zkoumala, jak bezpečné je podávání nízkých dávek DMT zdravým lidem po dobu šesti hodin. Výsledky sice publikovány nebyly, ale podle Bryana se podávání látky osvědčilo jako bezpečné, což firmě umožnilo brzy zahájit klinické zkoušky také u hospitalizovaných pacientů s mozkovou mrtvicí. Pomalou infuzí léku se podle Bryana pacientům dostává terapeutické dávky, aniž by se u nich spouštěly psychedelické účinky DMT, jež by mohly být pro člověka zotavujícího se z poranění mozku šokující.

Léčba nejnáročnějších poranění mozku
Mezi obzvláště těžko léčitelné případy jsou traumatická poranění mozku, vznikající po silném úderu do hlavy, například při autonehodě nebo v bojové akci. Důvodem je, že tyto nehody často zahrnují poškození několika částí mozku. Nolana Williamse, ředitele Laboratoře stimulace mozku na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, v této souvislosti zaujal potenciál halucinogenního alkaloidu ibogain, neboť z doslechu znal případy válečných veteránů s TBI, kteří odjeli do zámoří, kde tuto drogu užívali, a vrátili se s výrazně lepší pamětí a s lepšími neurologickými funkcemi.

Williams nedávno provedl klinickou studii, při níž podával ibogain 30 válečným veteránům. Výsledky publikovány nebyly, ale jak Williams sdělil účastníkům nedávné konference „Psychedelic Science“ v Denveru, u mnoha pacientů se zlepšily kognitivní schopnosti a sken jejich mozků prokázal zvýšení průtoku krve do těch částí mozku, na něž rehabilitace cílila.

Obzvláště účinná při léčbě poranění mozku mohou být i nová psychedelika, u nichž jsou výrobně potlačeny účinky na vědomí. Tuto vyhlídku posílil i nedávný výzkum, v němž bylo prokázáno, že kromě serotoninových receptorů 5-HT2A se psychedelika vážou také na receptor zvaný TrkB („track B“), který umožňuje vzájemnou komunikaci nervových buněk. Bylo prokázáno, že tento receptor aktivují antidepresiva. Ovšem psychedelika jsou v tomto ohledu tisíckrát účinnější, uvádí Eero Castrén, neurobiolog z Helsinské univerzity ve Finsku.

TrkB nezpůsobuje halucinogenní účinky, takže léky vyrobené tak, aby se na tyto receptory vázaly bez aktivace 5HT2A, by mohly mít podobné léčivé účinky. Ačkoli někteří věří, že při léčbě poruch nálady je důležitým aspektem terapie psychedelické opojení, u poranění mozku může být méně žádoucí, říká Castrén.

Mnozí lékaři a vědci tvrdí, že výhodou psychedelických terapií je, že jsou tak silné, že je zpravidla zapotřebí pouze jedna nebo několik málo dávek, takže by mohly nabídnout jedinečný způsob léčby.

„Mnoho léků, které v současné době používáme při léčbě poranění mozku, se musí užívat denně,“ říká Aggarwal. Používání psychedelických léků „má však jiný vzorec, který se mnohem více spoléhá na vrozené léčebné schopnosti těla a na stimulaci, která tento proces zesiluje.“

Zdroje: Meryl Davids Landau: One way to heal a brain injury? Let LSD open your mind—literally.

National Geographic