Divoká cesta: Jak los ,,Emil" našel své jméno

Existují divoká zvířata, která se krajinou toulají bez povšimnutí – a existují ta, která vyprávějí příběhy. „Emil“ rozhodně patří do té druhé kategorie. Mladý los se už týdny toulá po střední Evropě, objevuje se v České republice, poté v Rakousku. A jak se často stává, když se zvíře náhle stane lidem blízkým a hmatatelným, dostane jméno. Ale proč Emil?
Pojmenování se neuskutečnilo v Rakousku, ale za hranicemi: v České republice. Tam je pojmenovávání toulavých losů téměř tradicí. Koneckonců, taková setkání se nedějí každý den – tato majestátní zvířata se ve střední Evropě stala vzácností. „Emil“ dostal své jméno od českých milovníků přírody, kteří jako první objevili jeho stezku a informovali o ní veřejnost. Jméno ale nebylo vybráno náhodou. Mělo být víc než jen označením – jakýmsi kulturním mostem.
Dva velcí jmenovci. Prvním jménem je Emil Zátopek, česká běžecká legenda, která v 50. letech 20. století obrátila svět atletiky vzhůru nohama. Čtyřnásobný olympijský vítěz, známý svým neúnavným tréninkem a vytrvalostí, byl mužem, který běhal „jako parní vlak“ – což z něj dělalo téměř duchovního bratra putujícího losa, neúnavně se prodírajícího poli a lesy. Druhým je Emil Holub, český objevitel Afriky z 19. století. Cestoval po vzdálených zemích, mapoval oblasti prakticky neznámé v Evropě a domů si přinášel příběhy o velkých dobrodružstvích. I zde je paralela: los „Emil“ jako objevitel, cestovatel v neprobádaném území. Zvíře „Emil“ tak spojuje symboliku dvou hrdinů – vytrvalostního běžce a světoběžníka.
Jméno vytváří blízkost. Pojmenování divokého zvířete má vždy v sobě něco hluboce lidského. Anonymní los někde v pohraničí by byl v pozorování přírody jen okrajovou poznámkou. „Emil“ se naopak najednou stává někým. Média informují, policie hlásí o pozorováních a obyvatelé nabízejí tipy, kde byl naposledy viděn. „Pokud se jmenuje ‚Emil‘, pak mu lidé přejí štěstí,“ říká s mrknutím rakouský biolog zabývající se divokou přírodou. „Pak to není jen zvíře, ale malá postava v našich dějinách.“ Zda si „Emil“ nakonec najde cestu zpět na sever – možná do Polska nebo dokonce Skandinávie – nebo se usadí ve střední Evropě, nikdo neví. Jisté je jen to, že jeho jméno zůstane. Protože proměňuje okrajový zoologický fenomén v příběh, který spojuje lidi. „Emil“ nakonec není jen los, ale také kus evropské kulturní historie: narozený v lesích, pokřtěný Čechy, obdivovaný Rakušany – a nesený dvěma velkými jmenovci, kteří oba symbolizují pohyb a ducha objevování. Zdroj Facebook