Druhý svátek vánoční má být bujarý. Svátek svatého Štěpána charakterizuje ukamenovaný mučedník, opilí čeledíni i kameny v červeném víně

Druhý svátek vánoční připadá každoročně na 26. prosince, kdy se také slaví svátek svatého Štěpána. V současnosti se tento den lidé tradičně setkávají s rodinami i přáteli a veselí se, aniž by se možná zamýšleli nad tím, proč tomu tak je. V některých místech se tento den dokonce stále chodí na koledu. Kdo tedy byl svatý Štěpán a co jeho svátek provází?

Svatý Štěpán žil v 1. století a byl jedním z prvních diakonů rané křesťanské církve. Pocházel zřejmě z helénských Židů, ale během svého života konvertoval ke křesťanství. Jeho jméno pochází z řeckého slova „stefanos“, které znamená koruna nebo věneček. Podle Skutků apoštolů byl Štěpán zvolen mezi sedm diákonů, kteří měli na starosti pomoc chudým a správu majetku církve.

Mučedník i patron
Štěpán se vyznačoval svou horlivostí, moudrostí a hlubokou vírou. Byl nejen zdatným organizátorem, ale také kazatelem, který přinášel radostnou zvěst o Ježíši Kristu nejen židům, ale i pohanům. Štěpánův kazatelský úspěch vzbudil odpor mezi některými židovskými vůdci, kteří jej obvinili z rouhání proti judaismu. Byl předveden před radu, kde se hájil řečí, ve které obhajoval Ježíše. Jeho slova ale vyvolala u přítomných vášnivý odpor. Podle biblického textu Skutků apoštolů byl Štěpán vyvlečen za město a ukamenován.

Svatý Štěpán je uctíván jako první křesťanský mučedník, protože jeho smrt byla důsledkem jeho víry v Ježíše Krista. Již raná církev ho začala uctívat jako svatého, a jeho památka se slaví 26. prosince. Tento den je znám jako svátek svatého Štěpána a je spojován s dáváním almužně chudým a konáním dobrých skutků. Štěpán je též patronem jáhnů, koní a kočí, pacholků u koní, kameníků a zedníků, krejčích, tkalců, tesařů, bednářů, pomocník proti bolestem hlavy, proti kamenům, píchání v boku a proti posedlosti. Je také přímluvcem za dobrou smrt.

Štěpánské zvyky
Jelikož je svatý Štěpán mimo jiné patronem koní, je 26. prosinec zasvěcen také jim. Dodnes se na řadě míst žehná koním a ovsu, někde dokonce koně kropí svěcenou vodou, aby byli v příštím roce ochráněni před nemocemi. Žehná se ale třeba i červenému vínu, do nějž lidé vkládají kámen jako připomínku na Štěpánovo ukamenování.

Se svatým Štěpánem také přichází řada pranostik, z nichž většina je zaměřena na úrodu, která se očekává následující rok:

1. Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí

2. Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří

3. Na svatého Štěpána, když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje

4. Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí

5. Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce

6. Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato

Koleda, koleda, Štěpáne
Svátek svatého Štěpána má většina lidí spojený především s koledováním, při níž znějí slova známé české koledy: Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně, nesu, nesu koledu, upad' jsem s ní na ledu. Psi se na mě sběhli, koledu mi snědli.“ Tato tradice vznikla v dobách dávno minulých, kdy čeledíni ukončovali roční práci na statku. Výplatu dostávali od hospodáře vždy po roce podle toho, jak s nimi byl spokojený. Často k ní obdrželi ještě hmotné dary jako třeba košile, kalhoty i boty, hospodářka jim ještě navíc nabalila třeba vánočku nebo speciální koláč s ořechy a rozmarýnem, který byl ozdobený pentlemi.

Nadšení čeledínů z výplaty spolu s tím, že mají volno, ale často vedlo k tomu, že domů z peněz donesli jen část. Často totiž neodolali a zavítali do nejbližší hospody, kde se setkali s dalšími čeledíny a kamarády, které neměli přes rok možnost vidět, a tak se to často zvrhlo ve veselý večer. Možná i proto je dnes svátek svatého Štěpána uvolněný a zábavný, často zasvěcený setkáním s rodinami a přáteli nad dobrým pohoštěním a sklenkou něčeho ostřejšího.

Marta Pušová Svět ženy