Fejetony Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík: Předmluva

(Československý fejeton/fejtón.1976 - 1977. Uspořádal a předmluvu napsal Ludvík Vaculík. S. l. 1977. 473 s.)

Ve Francii si loni udělali zákon na ochranu jazyka před angličtinou. Budou dokonce ustavovat komise a ukládat tresty. Z francouzštiny se posílají zpět nejenom slova jako snack-bar, play-back, ale i kameraman, manažer a stovky jiných. Při rozpravě o zákonu v parlamentě řekl někdo z komunistických poslanců, že je to pošetilé a že francouzštinu je načase chránit jinak: ochranou Francie.
Jak chránit češtinu?
Náš případ je jiný v tom, že čeština se kazí zvnitřku, takříkajíc od zkažených Čechů. Jsou to lidé, kteří mají úzký slovník a širokou možnost veřejně ho užívat, malé téma a velkou výdrž při něm, hubené myšlenky a tlusté pravomoci. Tito lidé ustavují cosi jako Basic Czech o 850 slovech.
Kdy jste naposledy četli v novinách něco zajímavého? Nemíním tím zajímavosti z oboru ekonomiky, techniky, státních převratů či přírodních jevů, nýbrž zajímavou myšlenku o čemkoli z toho. Na cestě objevů je možno jít pořád dál, aniž se řekne něco nového, dokud se nenajde někdo, kdo nad tím má osobní pocit a pokusí se formulovat z něho myšlenku. Teprve potřeba vyjádřit novou myšlenku pohne jazykovou sedlinou a zamíchá jí ode dna. Myšlenka jazyk podněcuje, kdežto informace unavuje. Opakování stále téže "informace" jej přímo utlouká. Proto si myslím, že teprve až se technici a vědci nabaží kosmického létání a přepustí jedno místo básníkovi nebo vtipné ženské z JZD, uslyšíme o vesmíru konečně něco nového. Také já bych tam rád letěl.
Příspěvky, které se za rok sešly mezi těmito deskami, nikdo neobjednával a neplatil, neredigoval a necenzuroval. Ani já tu teď nejsem jejich pořadatelem a nevybírám mezi nimi. Jsou všecky. Některé mají hodnotu dobového záznamu, jiné pomáhají upravovat mravní rovnováhu ve vědomí čtenářů, jiné by mohly čtenáře aspoň pobavit a přivést na jiné myšlenky.
Musí se říct, že svoboda psaní na stroji je u nás veliká. Že tyto články nemohly vyjít ve státních novinách? To je v pořádku, vždyť nevyjadřují státní pocity a postoje. Některé se ovšem udržely v beztrestnosti jen tak tak; nechci denuncovat sebe ani jiné. Takové ohrožení považuju trochu za nezdar. Proč jsme pořád zakleti do schématu protipólového jednání. Je snad možný i jiný než protipólový systém: systém mnohého jiného. Nekonvenčnost tématu. Vysoký stupeň sublimace politiky, jako u Pitharta. Psát o něčem jiném, jako Hrúz nebo Kantůrková v prvním ze tří fejetonů. Za úspěch bych považoval, kdyby k našim fejetonům neměl náš myšlený cenzor co říci, protože naše řeč by mu prostě nic nepřipomínala, nijak se jeho pozic netýkala. Jiná možnost: kdyby byl vlídně zaujat a zvolna získán.
O slovenštině neříkám nic. Na Slovensku je dobře. Kadlečíkovi nevěřím, nikdo z jeho krajanů jeho pocity nepotvrzuje. Šimečka není Slovák; to co o některých z nás napsal slovensky, beru tak, že česky by mu to nešlo.
Na shledanou.

Ludvík Vaculík
Praha 20. dubna 1977