Když se hlásí stáří

Co tě po sedmdesátce čeká a co máš dělat:
Venkovní svět pro tebe přestal být nebezpečný. Když si nevezmeš kabelku,
nemusíš se bát ani v tmavém průjezdu. Pokud se přesto něco semele, snaž
se volat o pomoc co nejmladším hlasem.
Můžeš se těšit na cestování zdarma. Sice to bude většinou na jedno
místo a sanitkou, ale aspoň si vždycky sedneš nebo dokonce i lehneš.
Už nemusíš utrácet za oblečení, za ty roky máš všechny módní styly dávno ve skříni.
Užiješ si spoustu zábavy, každá příhoda či vtip budou pro tebe nové.
Snídáš prášky? No a co. Nejsou tučné, smažené, sladké a není v nich bílá mouka, takže snídáš zdravě.
Zhoršuje se ti zrak? Kašli na to, některé věci jsou stejně hezčí rozmazané.
Hůře se ti spí? Kde jsou ty časy, kdy jsi spala 8 hodin? Ale to je přece dobře, prodloužíš si den. Někdy až o 8 hodin.
Když tě každé ráno bolí něco jiného, jsi zdravá. Bolest = zážitky.
Prostě sis ten život užila a bolest ti ty zážitky chce jen připomenout.
A nefňukej, nejsi chlap.
Jednou týdně se dobře obleč, hoď do sebe čtyři brufeny a vzpřímeně a
svižně se hodinku procházej po městě, hlavně před domovem důchodců.
A buď hodná, ať se v příštím životě zase nenarodíš jako žena.