Moje hra života 20

Skoro celý večer jsem byla na zahradě a čekala až usne než se vrátím domů . Měla jsem spousty času na přemýšlení a přemýšlela kde jsem udělala chybu a nebo proč se mi to stává ale nemohla jsem na nic přijít možná na to že mi to je souzeno a nebo že já jsem ta špatná že já dělám něco špatně ale stále nevím co . Kdyby mi tak někdo dokázal na moji otázku odpovědět. Kdyby mi tak někdo řekl že to vše přejde a jednou to bude jinak . Kdyby mi tak někdo řekl že láska opravdu existuje jen si mě prostě ještě nenašla . A tak jsem žila dál a čekala co mě ještě potká . Jen jsem občas doufala že to že už se jednoho dne neprobudim . Proč ženy čekají neco hezkého a muži to neumějí dat proč jen berou bez toho aniž by se zeptaly co chceme mi . Ale asi špatná otázka taky nejsme dokonale . A já asi dokonalá nejsem a proto mě můj osud trestá . Tak jsem si psala dál abych nebyla sama . Kamarády ani přátelé nemám nemohu mít . Tak mi zbývá jen psaní a svěřování . Věřím že nejsem sama ale zatím nevím kde ten co mě jednou bude mít opravdu rád je . Láska je dar a neměla by se pokoušet .