Moje hra života 27

Ahoj už jsem tu dlouho nebyla nevím asi jsem potrebovala něco vyřešit sama se sebou . Ale vypadá to že nic vyřešeno není . Prázdniny no jaké byly tak byla jsem na dovolené v kempu bylo to úžasný klid ,pohoda a hlavně příroda . A že by také nějaké chlípné muže ne právě že vůbec nic . Pak jsem přijela domů a co mě čekalo manžel opilý a naštvání nevím proč nic jsem neprovedla ale asi jsem potřebovala par výchovných abych nezapomněla jak se chovat . Jak dlouho to ještě vydržím že by přijel princ na bílém koni a zachránil mě to sotva už nejsem dítě abych věřila na pohádky . Pak Chorvatsko to bylo úžasné poprvé u moře ale bohužel byl tam i syn mě kamarádky ty jeho pohledy ta jeho slova jak a proč vždy jsem ho brala jen jako kamaráda nikdy jsem neudělala nic co by ho mělo popíchnout . A stejně mám to snad napsané v očích chlapi jsem jen vaše ne nemám tak jsem dělala že nevím . Přišel sedl si a dotýkal se bylo to nepříjemné a tak jsem mu to řekla ať to nedělá . Myslíte že přestal vysmál se dělal to dál říkal že to stejně chci jako každá . Těšila jsem se až odjedem a já budu v bezpečí svého domova i když bezpečí jak se to vezme . Nikde není bezpečno všude něco číhá . Píšu si na chatu opravdu se tam nenajde chlap co by poslouchal co by pohladil a hned neohybal to je tak těžké v této době . Asi ano a snad nebude hůř už kvůli ostatním . Napíše mi někdo kdo by chtěl poznat mě jaká jsem , koukat se na můj úsměv a smát se se mnou . Možná snad někdy a nebo taky v příštím životě .