Moje hra života devet

Jednou jsem četla že jaké máš dospívání takovy máš celý život a asi to byla pravda . A nebo jsem měla šanci to změnit ale nevěděla jsem jak . Každý by měl mít šanci hrát svoji hru jak chce on a ne jak chtějí ostatní . Ale asi jsem byla naivní a hloupá a stále jsem věřila že štěstí na mě ještě čeká . A věř te stále tomu věřím . Každý má na výběr ale já výběr neměla . Každý za mě vybral sám . Pak jsem potkala kluka ze začátku se mi nelíbil ale byl roztomilý bál se mé oslovit a já nechtěla oslovit jeho . Koukal na mě a já věděla že chce něco říct ale neřekl až jednou . Přišel ke mě když jsem se prochazela a oslovil mě . A věřte nebo ne kecali jsme spolu celý den a celou noc . Procházeli se občas si někam sedli a byl to moc krásný den i večer . A začaly jsme spolu chodit . Nosil mi každý den jednu růži . Byl jen o rok mladší jak já . Zamilovala jsem se . Pak jsem otěhotněla a já nevěděla co dělat co tomu řekne on ale vzal to a byl rád . A tak se mi narodila úžasná holčička byla jsem šťastná a on asi také . Ale vše se změnilo začal pít s chlapama s vesnice a mi jako by jsme nebyly . Říkala jsem si tak se citi už dospělé a hospoda k tomu patří . Měl mě rád byl hodní přes den i přišel . Stále jsme bydleli každý zvlášť u rodičů . Pak se rodiče odstěhovali zpátky do Prahy a já zůstala na baráku sama . Přistěhoval se k nám a začali jsme žít jako rodina . Staral se ,chodil do práce ale také víc pil . A pak přišla první rána ,pak druhá a pak už to bylo normální . Nesměla jsem odmlouvat a nebo vyčítat . Tak jsem byla ticho a čekala kdy přijde domů a co zas bude špatně . Jeho máma k tomu nepřidávala stále mu říkala že dcera není jeho že je hloupej a on pil a pil a neposlouchal . Alespoň ne mě . Milovala jsem ho a nikdy bych mu neublížila a doufala že to časem pochopí . Pak se nám narodilo druhé dítě . A já si myslela že to bude lepší ale nebylo . Stále pil a stále byl agresivnější . A já stále čekala a říkala si že se změní .