Nic na světě není jen černé a bílé

Představovat českým čtenářům Tove Jansson jako autorku série dětských knih je jistě zbytečné. Její povídky pro dospělé, které kniha Cestovat nalehko v češtině představuje vůbec poprvé, však nejsou vždy tak prozářené sluncem a srdečnou vlídností jako příběhy obyvatel muminího údolí.
Finskošvédská spisovatelka a výtvarnice Tove Jansson (1914–2001) je známá především jako matka muminů, jejichž příběhy vycházely v podobě knih i komiksů. Převážná část její pozdější literární tvorby je však věnovaná dospělým čtenářům. Její první knihou pro dospělé byla próza Dcera sochaře (Bildhuggarens dotter, 1968, č. 2002), v níž zobrazila vzpomínky na dětství v umělecké a velmi bohémské rodině. I další díla nesou jisté autobiografické rysy, což platí zejména pro román Rent spelt (Fair play, 1989). Popisuje v něm vztah dvou stárnoucích umělkyň, který nápadně připomíná její partnerské soužití s grafičkou Tuulikki Pietilä (1917–2009), jež mimochodem byla předobrazem energické Tiki z muminího příběhu Čarovná zima.
I sbírka povídek Cestovat nalehko (Resa med lätt bagage) z roku 1987 je věnována právě Tuulikki Pietilä neboli Tootti. Kniha obsahuje dvanáct tematicky i stylově různorodých textů, které volně propojuje motiv cesty. Ne vždy jde o skutečné cestování do dalekých krajin jako v povídce Rajská zahrada, stačí i pouhý pobyt na venkově (Letňátko) či v jiném městě (V cizím městě), aby se postavy ocitly v novém prostředí a musely řešit překvapivé životní situace.
Řada povídek přináší reakci postav na bolestné vzpomínky, ztrátu, či dokonce smrt, která se vkrade i do zdánlivého ráje opuštěného ostrova jako v povídce Rackové, situované na místo připomínající dlouholeté letní útočiště Tove a Tuulikki, ostrov Klovharu poblíž jihofinského města Porvoo. Sbírku rámují dvě na první pohled groteskní, ale ve výsledku velmi dojemné povídky, v nichž autorka prostřednictvím dopisů nechává nahlédnout do nitra mladé Japonky, snící o setkání se svým idolem, a s pochopením popisuje i soupeření dvou starců o jedinou lavičku ve skleníku botanické zahrady. Patrně nejvíc však z obecné nálady sbírky vybočuje temná dystopická povídka Nákupy, která bývá označovaná jako reprezentant žánru sci-fi. Možná by jí vzhledem k nejednoznačnému prostředí i času lépe slušelo dnes často používané označení „finské podivno“.
Tak jako se hrdina titulní povídky snaží oprostit od zbytečných věcí a „… cestovat nalehko, jen s malou taškou, kterou si nesete nonšalantně přes rameno“, vykresluje Tove Jansson nálady postav i atmosféru míst, na nichž se ocitají, jen velmi lehkými, o to však přesnějšími a všech zbytečností zbavenými tahy. V líčení prostředí nezapře smysl pro barvy a odstíny, které jako malířka vnímala jistě s velkou intenzitou. Silnou stránkou autorčina stylu jsou také úsporné dialogy, které někdy evokují rozmluvy postav z děl amerického povídkáře Raymonda Carvera.
Kniha Cestovat nalehko rozhodně není lehké letní čtení, k čemuž by mohl svádět její název i vzdušná obálka. Spíše než ctitelé muminů ji patrně ocení ti, kdo se zajímají o nejednoznačnost mezilidských vztahů a nebojí se objevovat i jejich temnější stránku. Protože nic na světě není jen černé a bílé, jak na rozdíl od svých bývalých studentů dobře ví profesorka Viktorie, hlavní postava povídky Rajská zahrada. A nic absolutního neexistuje.

© Lenka Fárová – 11. 9. 2017