Varovaly před ním i nevěstince. Markýz de Sade zvrhlostem naučil také manželku

Dodnes je vděčnou inspirací pro spisovatele, filmové tvůrce a i lidi, kteří jsou při milostných hrátkách rádi o něco odvážnější. Za života za své zvrhlé sexuální hrátky se ženami, které o něco podobného nestály, skončil několikrát ve vězení. Jeho literární díla si však Francie dodnes cení. Markýz de Sade zemřel před 210 lety.

Psal se říjen 1772, když ve městě Aix-en-Provence na jihu Francie zasvištěla katova sekera. Tentokrát ale nepřipravila o život živou bytost, nýbrž figurínu. Tento symbolický trest byl vykonán, protože odsouzenec byl v té době na útěku, a už za hranicemi Francie. Oním mužem, který měl podle rozsudku zemřít, byl jistý Donatien Alphonse François. Jeho křestní jména asi něco řeknou málokomu. Jeho příjmení a titul už ale zná celý svět. Markýz de Sade.

Nejtvrdší trest mu soud v roce 1772 udělil za sodomii a travičství. Bylo to vyústění dalšího z řady sexuálních skandálů, které měl v danou dobu už tento muž na kontě. A vzhledem k tomu, že vykonání rozsudku prozřetelně unikl, jejich seznam později ještě rozšířil.

Příběh a dílo markýze de Sade, který nakonec zemřel přirozenou smrtí 2. prosince roku 1814 - tedy přesně před 210 lety - dodnes vyvolává kontroverze. Za života byl považován za nenasytného zvrhlíka, před nímž varovaly i nevěstince, kde byly prostitutky zvyklé opravdu na ledaccos, na kterého si rády posvítily soudy, a který si několikrát vyzkoušel pobyt za mřížemi. Jeho literární dílo pak bylo ve Francii až do roku 1957 zakázáno.

Dnes ho mnozí lidé uctívají a idealizují. „Jeho dílo se stalo široce dostupné v rebelských 60. letech a kdysi zneuctěnému markýzi se otevřely dveře, aby se stal nejdekadentnějším kulturním hrdinou Francie, který je nyní některými oslavován jako literární génius a mučedník za svobodu,“ uvádí magazín muzea Smithsonian.

Markýz de Sade ve filmu

• Pro filmaře jsou život a dílo markýze de Sade dodnes velkou inspirací.

• Život kontroverzního šlechtice zobrazují například hrané snímky Markýz de Sade (1969, USA), Sade (1999, Francie) či Quills – Perem markýze de Sade (2000, USA/Německo) s Geoffreyem Rushem a Kate Winsletovou v hlavních rolích.

• Další filmové snímky se pak inspirovaly literárním dílem markýze de Sade, třeba románem 120 dnů Sodomy, jednou z nejdiskutovanějších knih historie, kterou napsal v cele v Bastile, nebo románem Nehody ctnosti aneb Justina, který několikrát přepracoval - původní vyšel v roce 1787, další verze pak v letech 1791 a 1799.

• Jedním z prvních takových filmových zpracování bylo hororové drama Justine z roku 1968, které vzniklo v koprodukci USA, Západního Německa a Itálie. Hlavní role ztvárnili Klaus Kinski a Romina Power.

• Markýzovo dílo inspirovalo třeba tvůrce italského filmu z roku 1975 Saló aneb 120 dnů sodomy. Ti přemístili děj do fašistické republiky Saló, která vznikla na konci války na severu Itálie, a v jednom snímku se tak zvládli věnovat odkazu markýze de Sade i tématu fašismu.

Komplikovaná osobnost, komplikovaný život
Život markýze de Sade lze nejlépe zhodnotit jako komplikovaný. Šlechtic a pozdější spisovatel byl velmi složitá osobnost. „Donatien Alphonse François de Sade, narozený v roce 1740, byl aristokrat, ale také tvrdě levicová postava a delegát Národního shromáždění během Velké francouzské revoluce, který se vzdal svého titulu v době vlády teroru. Napsal některé z nejprovokativnějších románů, které kdy vyšly, ale také nevýrazné a konvenční hry, které nebyly vůbec obscénní,“ poznamenává stanice BBC.

Jeho záliba v drsných formách pohlavního styku zanechala v historii takovou stopu, že právě z jeho jména vznikl pojem sadismus. Přitom podle BBC zase nebylo neobvyklé sexuální chování v 18. století, kdy markýz žil, zase tak výjimečné. „I zběžné studium dobové literatury ukazuje, že praktiky, které nyní nesou jeho jméno, nebyly na tu dobu zrovna ojedinělé. Jak kdysi poznamenal Michel Foucault, velký historik sexuality, sadismus není praxí starou jako Eros, ale spíše masivním kulturním hnutím, které se objevilo přesně na konci osmnáctého století,“ uvádí BBC.

Čím to bylo, že se do historie zapsal právě markýz de Sade? Předně pocházel ze starobylého šlechtického rodu. Ve francouzské společnosti tak byl známou postavou. Soudní pojednávání s ním se také vždy stala senzací. A hlavně, o sexu a sexualitě ve velkém psal. A odvážil se formulovat v písemné podobě myšlenky, ke kterým se jiní ostýchali vůbec přiznat.

Markýz de Sade se k nim hrdě hlásil i ve vězení, ať mu to už komplikovalo život jakkoliv. „Buď mě zabij, nebo mě ber takového, jaký jsem, protože se nezměním,“ napsal z cely v roce 1783 své manželce.

Z vězení do vězení
Mládí a dospívání markýze de Sade bylo pro jeho společenské postavení a dobu naplněno zcela běžnými věcmi - nejdříve studoval na škole řádu jezuitů Lycée Louis-le-Grand, poté nastoupil do Školy lehké kavalerie ve Versailles a 5. prosince 1755 a do roku 1763 působil jako voják.

V květnu 1763 se oženil. K oltáři si dovedl šlechtičnu Renée-Pélagie de Montreuil. Manželství dvojice uzavřela z ryze pragmatických důvodů - markýzova rodina nutně potřebovala peníze, a nevěsta pocházela z bohatého rodu, který byl ale méně významný než ženichův, takže ona sňatkem společensky vystoupala. „Renée mu porodila dva syny, Louise-Marie a Donatiena-Claude-Armanda, a jednu dceru, Madeleine-Laure,“ uvádí encyklopedie Britannica.

Jenže markýz de Sade žil ještě jiný život, s prostitutkami. A vzhledem k jeho chování k nim na sebe sexuální skandály nenechaly dlouho čekat. Ten první se odehrál hned několik měsíců po svatbě. Prostituka Jeanne Testardová uvedla, že ji nutil snášet bičování. Následovalo první obvinění a milost od krále.

V dubnu 1768 zase markýze obvinila příležitostná prostitutka Rose Kellerová. Prý ji o Velikonoční neděli přivázal ve svém bytě nahou k posteli, opakovaně ji bičoval, pořezal ji na hýždích a do ran jí kapal horký vosk. Sice se nakonec ukázalo, že Kellerová si část věcí musela vymyslet, protože chtěla získat peníze, králi se ale nelíbilo, co dělal markýz o Velikonocích - tedy ve významný křesťanský svátek. A tak šlechtice čekal rok domácího vězení.

Ten nejvážnější trest - poprava - mu hrozil po skandálu z roku 1772. Tehdy se v Marseille setkal se čtyřmi dívkami, s nimiž v bytě jedné z nich uspořádal orgie. Dívky opakovaně zneužil. Bisexuálnímu markýzi pomáhal jeho sluha Latour, který ho při tom na šlechticovu vlastní žádost sexuálně uspokojoval. Největším problémem ovšem bylo, že dívky požily afrodiziakum, které se ale ve větším množství stává jedem. A jelikož dvě dívky na to málem doplatily (začaly silně zvracet), měl markýz „na krku“ obvinění z pokusu o vraždu.

Markýz de Sade sice se sluhou před soudem prchli, nakonec ho ale dopadli a na několik měsíců skončil za mřížemi v pevnosti Miolans v Savojsku, odkud utekl za manželkou. Jenže zvrhlostí se nevzdal, a nakonec si odseděl několik let.

Do nejtvrdšího tehdejšího francouzského vězení, Bastily, jej o dva roky později dostal takzvaný „skandál děvčátek“. Markýz na svém panství držel a týral několik mladých služek. To, co s nimi prováděl, sledovala i jeho manželka, která ho v tom podporovala a kryla. „Stala se jeho komplicem a sdílela jeho potěšení, až dokud si rodiče chlapců a dívek ze sousedství, které unesl, nestěžovali královskému žalobci,“ připomíná encyklopedie Britannica.

De Sade se sice snažil spravedlnosti utéct (krátce například prchl do Itálie se svou švagrovou, která se stala jeho milenkou), v roce 1777 ho ale dopadli a skončil za mřížemi. V roce 1784 byl převezen právě do pařížské Bastily.

Provokativní díla
Pobyt za mřížemi každopádně pro markýze de Sade znamenal, že se začal věnovat literární tvorbě. V ní pak pokračoval i po propuštění z vězení v 90. letech 18. století.

Ve svých nejznámějších dílech, tedy románech 120 dní Sodomy a Justina aneb prokletí ctnosti (v první verzi se dílo v lehce odlišné podobě jmenovalo Nehody ctnosti), se věnoval sexuálním motivům. Třeba Justina je příběh mladé ctnostné dívky, která putuje z rukou jednoho sexuálního tyrana do rukou dalšího. Francouzské úřady byly pobouřeny, v textech markýze de Sade jde ale o víc, než jen záznamy jeho bouřlivých sexuálních zkušeností. Ve svých dílech totiž velmi systematicky popsal různé sexuální úchylky. A co víc - a to provokovalo francouzské úřady a církev především - nepovažoval je za nic nemorálního. Naopak vnímal jako ctnostné a morální přiznávat se k nim a oddávat se jim.

„Markýz de Sade nebyl ve skutečnosti pornografickým spisovatelem. Jeho raných 120 dní Sodomy s nekonečnými popisy porcování, zlomenin, pálení, vykrvácení a smrti nenabízí vůbec žádné sexuální dráždění. Dokonce i jeho nejlepší román, Justina, představující obraz libertinského kněze, který zneužívá dívku strategicky vloženou hostií, pohoršil francouzskou společnost ne kvůli nějakému pornografickému excesu, ale kvůli temné morální vizi – v níž je zneužívání jiných lidí nejen přijatelné, ale i pozitivní,“ uvádí BBC.

Eliška Gáfriková deník.cz

(film "Perem markýze..., vřele doporučuji, skvělé herecké výkony + námět k přemýšlení...)