ŽENY, DÍVKY, POMOCNICE PŘI ŽNÍCH A JEJICH OBLÍBENÉ POVĚRY

ŽENY, DÍVKY, POMOCNICE PŘI ŽNÍCH A JEJICH OBLÍBENÉ POVĚRY
Osmahlí sekáči neúnavně kosili zralé obilí a ženy se srpy v rukou „za kosou“ posběrovaly a vázaly. Obilí se kladlo po hrstích na povřísla a vázaly se snopy za pomocí roubíků. Nežli se počalo vázat, mělo se povříslo třikrát otočit, aby se šťastně sklidilo.
Když šly dívky o žních poprvé vázat obilí, spěchaly, aby se rychle shýbly pro hrst obilí, která z nich se dlouho pro hrst neshýbla, prý se dlouho nevdala.
Na Novobydžovsku postavila děvčata o žních první snop, který nechala padnout a kterým směrem padly klasy, na tu stranu pak se vdala.
Kterému děvčeti se dostalo při nakládání na povříslo poslední hrsti, ta prý dostala za manžela starého mužského.
Aby se žně zdařily, uvazovala na Hradecku první snop obyčejně hospodyně nebo hospodářova dcera a postavila jej klasy nahoru. Do posledního snopu zapichovala pak hospodyně roubík v důvěře, že šťastně celé úrody užije, k tomu bylo však třeba roubík zapíchnout, aby o tom nevěděl hospodář.
Vázati někoho a dostati za to vázaného:
Tak jako ženci, tak i žnečky "lapaly" náhodné kolemjdoucí. K tomu účelu dávaly na pěšinu či cestu vedoucí kolem pole hrstku obilí nebo svázané povříslo, aby zastavily každého, kdo by procházel nebo jel kolem. Pro tuto zábavu se vžilo označení "vázati někoho a dostati za to vázaného". Byla to nevinná zábava, která měla odlehčit jednotvárné celodenní dřině. Žnečky se přitom odvolávaly na "starodávné žnecké právo" a existovaly nejrůznější rýmovačky, kterými vítaly každého, koho zajaly a svázaly obilím:
Poníženě vítáme,
my to právo máme
svázati císaře i krále.
I my to právo máme,
vyprositi na soudek piva
i na sklenici vína,
by se svlažila
naše žíznivá huba.
Kdo tu hrstičku zaplatí,
nic na kapse neztratí,
tomu dá Pán Bůh zdraví, štěstí,
po smrti nebeský království.