Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Zdeňka (6)
Home  ~  Kultura  ~  

Tak nám zabili sedm statečných

Politika

(64)

Zábava

(159)

Společnost

(326)

Kultura

(321)

Sport

(39)
Tak nám zabili sedm statečných
<>
24.05.2017 0x 85x 0x
Před několika měsíci jsem sledoval na síti diskuzi ohledně nového zpracování Sedmi statečných. Jeden z diskutujících byl toho názoru, že z nového zpracování zmizely všechny myšlenky filmu z roku 1960, kdežto jeho oponent dost nevybíravými slovy (jak je na internetu při těchto diskuzích zvykem) namítal, že tam žádné nenašel. Zřejmě stoupenec jen nekonečného střílení . Jeho chyba. A přitom těch hlášek a úvah k zamyšlení i k pousmání ve filmu z roku 1960 najdeme hodně.
Připomeňme si některé z nich:
Když se Chris (Yul Brynner) a Vin pokouší najmout Bernarda (Charles Bronson), ten jim vypočítává za kolik tisíc dolarů vyčistil to či ono území od zloduchů. Když se zeptá kolik nabízí oni, dostane odpověď, že dvacet dolarů, přičemž oba pistolníci už odchází. „Dvacet dolarů?“, zamyslí se Bernardo, „zrovna teď je to hodně peněz.“ Prostě okamžik, který divákovi ledacos připomene z jeho vlastních životních událostí. Hlášky pistolníka Vina (Steve Mc Queen)se pak staly hojně citovanými. Stařešina vesnice naznačuje, že sedm proti čtyřiceti nejsou zrovna nejlepší vyhlídky. Načež Vin prohlásí: „Je to jako s tím chlápkem co padal z desátého patra. V každým patře slyšeli-zatím je to ještě dobrý, zatím je to ještě dobrý… Později nastává zvrat v ději a sedm statečných musí odevzdat zbraně Calverovi (Eli Wallach). Calvera se zvědavě ptá Chrise: „Proč chlap jako ty, vzal tuhle práci? Proč??“ Odpoví za něj Vin: „Taky jsem se tak ptal jednoho chlapíka v El Pasu, kterej se svlíkl a nahej skočil mezi kaktusy. Proč. Asi se mu zdálo, že je to dobrej nápad.“ Tento sarkasmus ve chvíli kdy se jeví vše ztraceno je nejen nezapomenutelným okamžikem filmu, ale i tak trochu školou pro život.
Pak sedm odzbrojených pistolníků dopraví bandité na hranici. Tady jim hodí na zem zbraně a odjíždí. Nastává debata zda se vrátit do vesnice nebo odjet pryč a na všechno zapomenout. Diskuzi rázně ukončí Kudla (James Coburn) když ze země zvedne svoji pušku a prohlásí: „Nikdo mi nesmí hodit zbraň a říct utíkej. Nikdo.“ A tak by to mělo být. Nejen na divokém západě. Což se především týká naší současné reality.
Uvedl jsem jen některé z myšlenek filmu, je jich tam mnohem víc. V jedné scéně Vin říká, že přemýšlel o tom zůstat ve vesnici, protože tady o něm ví jen to dobré. Z dalšího vyplývá, že šestice pistolníků, kromě nejmladšího Chica (Horst Buchholz), nejsou žádní andělé, ale v podstatě nájemní zabijáci, kteří se ovšem zrovna v této záležitosti postavili na správnou stranu. A nejstatečnější z nich je nečekaně „vyhořelý“ lovec odměn (Robert Vaughn), který se nechal najmout jen proto aby se ukryl před bývalými klienty. Ve střetnutích s Calverovými muži se jen zbaběle schovává a do bojů nezapojuje. Nakonec překoná svůj strach v působivém závěrečném souboji „na férovku“. Za zmínku stojí i postava pistolníka (Brad Dexter), který se vlastně dal najmout jen pro bláhovou vidinu ukrytého zlata. „Přijdu do pekla,“ konstatuje, když umírá v boji. „Ty tam nepatříš,“ říká zamyšleně Chris. Něco v tom smyslu-byls sice mizera, ale nakonec jsi položil život za správnou věc. I když tak trochu omylem. Ale tak už to v životě chodí.
Sedm statečných z roku 1960 je remake japonského filmu Sedm samurajů od režiséra Akiro Kurosavy. Americký režisér John Sturges požádal Kurosavu o svolení aby mohl natočit volnou verzi jeho filmu v amerických realiích, a svolení dostal. Dnes už by si žádostmi o svolení asi nikdo příliš hlavu nelámal. To jen tak mimochodem. Když Sturges pozval svého japonského kolegu na premiéru Sedmi statečných (The Magnificent Seven-doslova-Báječných sedm, ale tento titul zní v češtině trochu divně a tak byl zvolen skvělý volný překlad), dostalo se Sturgesovi velké pocty. „Natočil jste lepší film než já,“ řekl Akiro Kurosawa. Hudba k filmu (Elmer Bernstein) se pak stala tou nejlepší filmovou hudbou v dějinách kinematografie, ale to je jen můj osobní názor. Většinou slávu za dobrý film sklízí režisér a herci. V tomto případě nesmíme zapomenout na muže, který příběh napsal. Byl jim scénárista William Roberts.
Oproti tomu verze z roku 2016 ponechala všechny filosofické úvahy stranou a zaměřila se především na střílení. Remake jakéhokoliv filmu by mělo přinést něco nového. Tady bylo spíše ubráno. Chyběly vyhraněné charakteristiky postav, jejich motivace, pocity atd. Tedy vše co divákovi umožní aby děj prožíval společně s hrdiny, aby ho mrzelo když některý z nich zemře apod. Také politická korektnost dostala přednost před logikou děje a byla dotažena do krajnosti.
Ale abych nebyl tak zcela negativní. Kdyby název filmu nepřipomínal onu klasiku, mohlo by jít o docela dobrý western, který zaujme dobře udělanými přestřelkami.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
RANK
Další příspěvky autora
Tajemství hradu Veveří
V roce 1877 byla v časopise Posel moravský otištěna povídka o kostelíku Matky Bo...

Nůž v zádech
Do Evropy proudí miliony lidí se Středního východu a Afriky, a dobří lidé je vít...

Civilizace démonů?
Vyloučíte-li nemožné, zůstatek, ať je jakkoliv nepravděpodobný, musí být pravdiv...

TOPlist TOPlist
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte (další info).