ŽIVOT JE DAR

Život je z pohledu Vyššího principu dar a vše, co se v něm děje, má svůj hluboký smysl.
Nic se neděje náhodou.
Život nás učí poznávat se a měnit se.
Všechno, co vstupuje do našeho života, má s námi související příčinu a každá naše reakce má svůj následek.
Z našich prožitků se tvoří zkušenosti, které přispívají k poznání a rozvoji duše.
Jsme si pro sebe navzájem učitelem i žákem.
Základním učebním předmětem lidského života je LÁSKA BEZ PODMÍNEK.
...................MYŠLENKY PRO ŽIVOT

1. Lidství vede k naplněnému štěstí. Rozvíjejme své ušlechtilé vlastnosti jako poctivost, čest, pravdivost, zodpovědnost, odvahu, … a všechny další, které obohacují náš charakter

Část své každodennosti věnujme sebe-poznávání. Mějme na paměti, že v lidském srdci je ukryta mnohem větší bytost než je člověk sám, bytost naší Duše.
2. Jednejme vždy pro dobro všech zúčastněných a ve prospěch vyššího celku, jehož jsme součástí.
3. Zařaďme do života objevování duchovního rozměru a zákonů života.
4. Žijme rovnocennost – nad nikoho se nepovyšujme, před nikým se neponižujme.
5. Záměr či vnitřní motiv, dle kterého tvoříme přítomnost, určuje formu naší budoucnosti.
6. Cesta ega je ohraničena myslí, cesta srdce vede k lidské duši.
7. Cesta sobeckého ega končí dříve či později ve zmaru a bolesti. Cesta srdce vede k naplněnému štěstí.
8. Nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě.
9. Konáš-li zlo, vrátí se ti jako bolest. Konej dobro – vrátí se ti jako radost.
10. Učme se rozumět svým strachům, pocitům a emocím. Učme se přijímat sebe a také ostatní i s negativními pocity a emocemi. Jsou přirozenou součástí naší osobnosti. Když je poznáme, můžeme je změnit.
11. Jsi-li ve strachu – rozmlouvej s ním. Jsi-li v ukřivděnosti – rozmlouvej s ní. Aspoň to zkus.
12. Každý člověk má právo dělat tzv. "chyby". Zároveň má zodpovědnost se z nich poučit a udělat potřebnou změnu. Chyby nás vedou přinejmenším k poznání, že „tudy cesta ke štěstí nevede“. Chyba potom není chybou, ale zkušeností.
13. Místo soudů hledejme porozumění. Soudíme-li, sami dojdeme k odsouzení.
14. Hledejme formy spolupráce a nahrazujme jimi boj a konkurenční rivalitu. Místo nepřátelství a nenávisti hledejme cesty pochopení, respektu a vzájemnosti.
15. Jednejme vždy tak, abychom sobě ani druhému nezpůsobovali pocity viny.
16. Jednejme tak, aby mezi námi i při neshodném názoru zůstal mír.
17. Při rozhodování se ptejme: Co říká rozum? Co říká Srdce? Co říká Moudrost?
18. Chováme-li úctu ke stáří, můžeme čerpat ze zkušeností starých lidí. Můžeme se poučit i z jejich chyb - život je příliš krátký na to, abychom je všechny udělali sami.
19. Tvé dítě není tvým majetkem, ale bylo ti Životem svěřeno do péče.
20. Duše dítěte je nevinná a čistá. Dítě nesoudí a prožívá i naše myšlenky, slova a chování především přes své pocity.
21. Děti umějí žít vyšší kvalitu lásky – umožněme jim to a učme se od nich.
22. Jsme součástí přírody – cokoliv z ní použijeme, vraťme do přírody zpět v pro ni použitelném stavu.
23. Chovejme se k planetě jako ke svému domovu.
24. Naší zodpovědností je být šťastnými bytostmi.