Jméno osady má podle A. Profouse původ v označení vsi lidí Lučkových (Lukášových)- Nejstarší zpráva připomíná existenci Lučkovic již v době okolo r. 1227, kdy byla v majetku svatojiřského kláštera na Pražském hradě a později kolem roku 1312 v majetku české královny Elišky, společně se vsí Lety. Současně zde vzniklo vladycké sídlo, na němž r. 1318 hospodařil Jáchym z Lučkovic, v r. 1383 Čenín a v r. 1398 jakýsi Bušek z Lučkovic. V 15. století - před r. 1474 - statek vlastnil Petr Lučkovec z Lučkovce. V 16. století byla osada vlastnicky rozdělena na tři díly - prvá část byla držena ke Zvíkovu a později k Orlíku, druhá patřila ke Škvořeticím a třetí k Rakovicím. V 17. století došlo k vlastnickým změnám - první část byla připojena k čimelickému panství a druhá - po r. 1668 - k Cerhonicům, k nimž patřila následně kromě dvou domků celá osada a to až do r. 1850.
Poloha vladyckého dvorce zůstala uchována v parcele dvora čp. 1 nad potokem, po levé straně cesty od jihu k malé návsi osady. Jeho dnešní zástavba se severním obytným křídlem, branou a podélným křídlem hospodářským má povšechně klasicistní ráz. Budovy jsou až na díl obytného sídla přízemní a slouží k rekreačním účelům. Do jaké míry mohlo mít sídlo hájitelnou podobu, nelze dnes s jistotou rozhodnout.
Sedláček 1908, 574: Profous 1949, 687-688
PeopleSTAR (1 hodnocení)