PUTIM

Putim leží na pravém břehu řeky Blanice, těsně před jejím soutokem s řekou Otavou, 6 km jihozápadně od města Písku v nadmořské výšce 386 m. Proslula zejména díky románu Jaroslava Haška o dobrém vojáku Švejkovi, k popularitě vsi přispěl i Jindřich Šimon Baar svým románem "Jan Cimbura". Obec byla založena zřejmě v 11. století.
Osídlení obce je daleko starší, což lze usuzovat z archeologického průzkumu na zdejší faře v letech 1996 - 1998. Bylo zde doloženo osídlení keltské, římské, dále staroslovanské z 8. století a od 11. století pak již nepřetržité důkazy života. Prvním písemným dokladem o existenci Putimi je listina z roku 1205, která zmiňuje další dvě starší písemnosti, v nichž v jedné kníže Břetislav II. (1092 - 1100) daroval benediktinskému klášteru Ostrov v Davli u Prahy kapli sv. Petra v Putimi. Kapli postavili na počátku 11. století zdejší rýžovníci zlata na řekách Blanici a Otavě na místě dnešního farního kostela sv. Vavřince.
Město Písek získalo Putim v blíže neurčité době, pravděpodobně ve 13. století. Vedly tudy středověké obchodní stezky. V 13. - 15. století byla kaple sv. Petra přestavěna na dvoulodní kostel sv. Vavřince, který patří k nejstarším v okolí Písku. Je zajímavostí, že v období po husitských válkách až do roku 1620 kostel sloužil jak katolíkům, kteří využívali jižní loď, tak i protestantům zároveň (těm byla vyhrazena loď severní). Zařízení kostela pochází z doby baroka, kolem roku 1700. Putim postihly časté požáry, někdy lehla popelem dokonce celá, k čemuž došlo v roce 1650 či 1704. Během válek sloužil kostel sv. Vavřince jako obranná pevnost. Řada domů v Putimi vznikla v období pozdního lidového baroka. Upomínkou na období rozvoje lidové architektury jsou barokní štíty na několika usedlostech. Na návsi se dochovaly usedlosti s mohutnými patrovými zděnými sýpkami. Obec měla svůj mlýn, několik hospod, školu od roku 1696 a také pivovar.
V roce 1822 byl postaven špýchar, v němž se uskladňovalo obilí nejen z Putimi, ale i ze Smrkovic, Nových Dvorů a Semic. K vyhlášení vesnické památkové zóny došlo v Putimi v roce 1995.
V obci je přes mlýnský náhon 23 metrů dlouhý a 6 metrů široký kamenný most o třech stlačených obloucích o šestimetrovém rozpětí. Most překlenuje ve výšce 3 metry nad hladinou náhon přivádějící vodu z Blanice. Pilíře vyčnívají pouze necelý metr nad hladinu náhonu.Údajně měl být tento most postaven v roce 1864 - jeho stavbu nebyla schopna obec financovat, a tak prý investorem bylo město Písek. Neověřené zprávy udávají rok postavení dokonce o dvě stě let dříve - již koncem 17. století. Budova mlýna z 16. století stojí ve stometrové vzdálenosti od mostu, avšak svému účelu již neslouží. Nedaleko mostu býval pivovar z roku 1725, který byl zrušen koncem 19. století.
Putim se do paměti nesmazatelně vryla díky literární postavě vojáka Švejka, který Putim navštívil při své anabázi na cestě z Tábora do Českých Budějovic. Avšak v Putimi v době psaní románu nebyla četnická stanice a také rázovité postavy uvedené v kapitole jsou jen odrazem fantazie autora.