VRÁŽ U PÍSKU - lázně

Vráž (někdy také Vráž u Písku) je lázeňská obec, která leží v nadmořské výšce 418 metrů na levém břehu řeky Otavy asi 8 km severně od města Písek. Je obklopena ze všech stran lesy a se svými rybníky Novovrážským, Společným a Landou patří povodím k řece Otavě. Je známa též svými lázněmi, orientovanými především na léčbu nervových onemocnění.
Ves má dvě části - Starou Vráž a Novou Vráž. Jižní část - Stará Vráž, kde se nachází lázeňský areál, je starší. Nejstarší budova je ze 17. století. Severní část Nová Vráž - vznikla na přelomu 19. a 20. století. První písemná zmínka o Vráži je z roku 1323. V této době patřila ke zvíkovskému panství, jež bylo součástí Království českého.
Z památek je nejcennější pseudogotický lobkowiczký zámek z roku 1881, který stojí v lesnaté krajině na jižním okraji obce a dnes je v něm lázeňský areál.
Zámek ve Vráži je jednou z nejmladších zámeckých staveb u nás. V letech 1868 - 1875 si Lobkovicové postavili z původního loveckého zámečku mezi Starou a Novou Vráží novogotický zámek. Téhož roku 1875 však vyhořel takřka do základů.
Poté bylo započato znovu se stavbou a v roce 1881 odevzdává vídeňský architekt Flohr rodině Lobkoviců zámek postavený v novogotickém slohu. Nejvíce času zde trávil významný český politik, první prezident České akademie věd a umění, maršálek Království českého, kníže Jiří z Lobkovic. Budova sloužila jako letní a lovecké sídlo. Postupně byl park obklopován rozlehlým krajinářským parkem.
Roku 1906 prodal Bedřich Lobkovic zámek Pomocnému spolku pro péči a zdraví úředníků a zřízenců v Praze, v roce 1932 byl zámek odkoupen Nemocenskou pojišťovnou soukromých úředníků a zřízenců, která jej roku 1936 přeměnila na sanatorium. Sanatorium bylo založeno jedním z nejlepších českých neurologů profesorem Vítkem v roce 1936. Hned od doby svého vzniku se specializovalo na lázeňskou rehabilitaci především nervových chorob, později pak i pohybového ústrojí.
Přírodním léčivým zdrojem je prostá zemitá slatina. Během druhé světové války bylo sanatorium zrušeno a přistavěním několika dřevěných ubikací sloužilo jako ozdravovna pro německé vojáky s plicními chorobami. Po osvobození byl provoz sanatoria obnoven a k lázeňským účelům slouží sanatorium, které bylo roku 1993 privatizované, dodnes.
Je tvořeno komplexem tří budov, které jsou navzájem bezbariérově spojeny zastřešeným a vytápěným koridorem, takže je možno absolvovat všechny léčebné procedury pod jednou střechou. V bezprostřední blízkosti rozsáhlého parku jsou četné přírodní rezervace. V okolí se nacházejí rozsáhlé lesní porosty, historické a kulturní památky.