ABECEDA

Ze všech nejdříve používali písmo staří Mezopotámci, kteří žili na území dnešního Iráku. Písmo tu existovalo už ve 4. tisíciletí př, n. l. Nepsali ale latinkou. Jejich písmo se jmenuje "klínové", a psalo se na hliněné tabulky pomocí rákosového rydla. Každé slovo mělo svůj vlastní znak, a tak se lidé museli učit tisíce symbolů.
Byli to zřejmě Féničané, kteří poprvé dostali nápad vytvořit abecedu. Kolem roku 1600 př. n. l. byla jejich civilizace na východě Středozemního moře na svém vrcholu. Jejich říše žila ze zámořského obchodu, a tak potřebovali zapisovat účty a smlouvy.
Féničané přišli s písmem, ve kterém každý symbol představuje jednu souhlásku. Slova se psala tak, jak se hláskují. Byl to geniální nápad, protože každý, kdo chtěl umět psát, se musel naučit jenom přibližně dvacet znaků.
Fénická abeceda nebo latinka, která se dnes používá v celé Evropě, jsou odvozené právě od té fénické.
Zatímco psaná čínština používá přes 50 000 různých znaků, moderní latinka má jen dvacet šest písmen. Číňané se sice většinou učí jen několik tisíc znaků, ale jazyky, které používají latinku, to mají mnohem jednodušší.