Cesty života

Cesty života
| Marie Bernadeta | Moje filozofie


Cesty života


Není mi shůry dáno soudit druhé
a ani určit, co po smrti z nich bude,
však poznat zlo a dobro může každý
a vprostřed svojí cesty držet se vždy pravdy.

Život na zemi je cesta na věčnost
a každý musí uznat přeci skutečnost,
že živí jsme zde pouze od narození do smrti
a nikdo jinak v tento svět nepřijde a neodejde,
než zrozen z ženy vejde
a smrtí těla odchází.

Pro ty, co v skrytu moudrost mají,
se pravdy čisté odkrývají.
Je na bíledni totiž,
že vejít do Nebe se nepodaří mnohým,
když totiž cestu svou do pekel si dláždí.

Je pošetilé se zlem jít
těm, kdo k Nebi chtějí jít
a kdo kam může odejít
se můžem spolu přít.


Život na Zemi je stvořen v přicházení, v okamžiku pomíjivosti a v odcházení.
Vše je udržováno v koloběhu neustálého zrodu a zmaru.
Čas přicházení a čas odcházení se střídá a ve své pravidelnosti se projevuje
i v ročních obdobích v přírodě na stromech, rostlinách i zvířatech.
Život zde na světě je pro člověka cestou na Věčnost, kde je už pouze přicházení a trvání jako věčná přítomnost, čas má v Nebi již jiný rozměr, na Věčnosti je přicházení a trvání, na rozdíl od života na zemi, kde je život přítomen v časovém rozměru přicházení a odcházení.

Život na zemi je pomíjivý a má časový rozměr sevřený do přicházení- zrodu a odcházení- smrti.
Člověk je na cestě protkané zkouškami, kdy duše se má ujmout vlády nad věcmi tělesnými a zvítěziti v tomto světě myslí ducha, jenž se učí projevovat moudrost danou shůry, abychom mohli vejít jednou do Věčnosti a zůstat vprostřed prostých věcí tak, jak je Bůh stvořil a od počátku pro člověka určil.
Abychom jednou Nebe ocenili a našli jsme v něm vše, co naše duše touží od věčnosti míti, musíme jíti touto cestou života v tomto světě z hrubé hmoty a hmotném těle je pak naše duše podrobena zkouškám nutným. Každý se může ve svém srdci rozpomenout často na okamžik krátký a blaženost svou spatřit, když v jediném okamžiku stvořil Bůh lidskou duši jako obraz sama sebe a my pak máme použíti v životě svém- na cestě - vše, co duše odráží, Lásku a život ve svém trvání.
Vše, co je pomíjivé, ztratí smysl a zapomenem všechno, co nemá smysl pro věčnost, proto je každá chvíle v tomto životě pro nás zkouškou a každá bolest pomine.
Život ve vzpomímkách zůstane zapsán v naší " knize", tu každý člověk má uloženou v Nebi, kdo zapsán je však také v Knize živých.

Kdo se však zřekl svého života, propadl smrti a skrze hřích a špatné svoje rozhodnutí odvrátil se od Zdroje, kdo zvolil sobě smrt a zatracení, ten má svou knihu smrti v Pekle uloženou a tam se také zmaru dočká jednou.
Pro mnohé duše není cesta do Nebe, neboť je Nebe velmi prosté a zlo v něm nemá místo, ani hněv a zloba a tato doba, kdy svět je velkým tržištěm, kde člověk je už pouze věcí a všechno oceněno je už pouze oběživem zdejším, těžko může vejít zpět do Ráje Nebeského z prostých vět, kde služba bližním a absolutní svoboda je pro člověka ta hlavní hodnota.
Snad ve vzpomínkách člověka je ještě dětsví pravým lidstvím, však čím více uchopeni tímto světem a vprostřed systému, co duši ničí a zkouší nás i peklo notně, jsme v Boží dlani napospas vydáni tomu všemu s vědomím, že na cestě jsme a vprostřed zkoušek, že nás neopustí nidy náš Anděl Strážce, kterého každý dostali jsme v okamžiku zrodu a s nímž zase vrátíme se domů, až odejdeme v okamžiku smrti z těl a ze světa domů.