Když máme Lásku, máme i křídla.

Když máme Lásku, máme i křídla.


Andělská křídla jsou obrazem nadhledu a volnosti Nebeských bytostí, kteří jsou na zemi Božími posly.
Andělé Strážci provázejí každou lidskou bytost v souladu s její svobodnou vůlí a z vůle vyšší, která je nad námi.
Andělé strážci provázejí své chráněnce vždy osobitým způsobem a podle svých andělských schopností, žijí totiž v Nebi a na zem se přenášejí zřejmě pomocí svého oduší, které se může přenášet nějakým způsobem do nižších vesmírných sfér, jakou je naše země, zatímco duše lidská jakéhokoli živého člověka se může pohybovat nezávisle na svém těle v rozmezí až dvou třetin rozlohy naší země, zemi však opustit nemůže, jinak by tělo takového člověka zemřelo.
Přenosy duše pomocí oduší posal ve své práci Kafka, jsou známé v hypnoze třetího stupně, ale může probíhat i v běžném spánku člověka z nějakého důvodného hnutí s pomocí Anděla strážce, člověk vše zaznamená jako živý sen, jenž je pro duši hlubokým zážitkem., je to jako mít na chvíli křídla a neviset na pozemské tíži tohoto světa.

Mít křídla znamená obrazně odpoutat se od starostí svého života a nechat se vést, překonat tíži bolestí a všednosti můžeme pouze pokorou sami v sobě a usebráním vlastním a odevzdáním všeho do náruče Boží, tak, jak máme učinit ve smrti, je tak dobré činit před každým usínáním pomocí zpytování svědomí, přijetím všeho a zároveň všeho odevzdáním, tak dostáváme křídla volnosti a svobody zcela skrytě a soukromě, avšak pocit této volnosti duši zcela obnoví a osvěží, k tomu dochází při regeneraci těla ve spánku, duše totiž nespí, zůstává však v nevědomém stavu během spánku i ve smrti, kterou musíme jednou projít, abychom uchopili svoji věčnost v Nebi.
Svými křídly nás nadnáší Anděl stráže, kdybychom svá křídla dostali zde na zemi již za života, nikdy bychom nedokázali posoudit ten rozdíl mezi Nebem a Zemí skrze utrpení, které prožíváme bez křídel útrpně na svém těle.

Vždyť často si říkám, že z toho nelze za života uniknout, neboť bylo řečeno,
kdo by si chtěl svůj život zachránit, ten jej ztratí, ale ten, kdo svůj život odevzdá, ten dostane nový.

Pohledu shůry se terpve jako lidé učíme a pomalými krůčky stoupáme po schodišti, na konci kterého nám budou křídla možná také předána tam do věčnosti, kam se v čase stále ubíráme.

Když se člověk zamiluje, získává náhle také křídla tím, že na nic jiného, než na lásku, už nemyslí, po čase se však vždy toto oslnění někým uvolní a stane se vše zase všedním, neboť oslnění je pouze počátkem trvalejší lásky, té pravé, která se sama dává a nic za to nežádá... která je stále tatáž, neboť Bůh je Láska a je-li v nás přítomná, my jsme zároveň v ní, to je přesná představa jednoty lásky, která vše oživuje a dává našemu životu ten pravý smysl, bez lásky je všechno marnost a pošetilost.

Máme-li v srdci lásku, máme i ta pomyslná křídla k překonání všeho, co je v životě našem třeba.
Přeji krásný večer všem, které láska proměnila.
Marie Bernadeta.

Když máme Lásku, máme i křídla.

http://mariebernadeta.blog.cz/1911/kdyz-mame-lasku-mame-i-kridla

Sláva a Čest
Marie Bernadeta | Modlitby
Sláva a Čest


Jen v dlaních sepnutých je síla,
když života zdroj bolest snímá.

A marnost patří těm,
kdo slávu světa hledají,
vždyť víc, než život nemají
a v srdci jeden sten,
že každý bude zapomenut zde,
kde nic nezůstává trvalé.

Však k věčnosti své oči obracím
a duši mír, klid navracím,
když poznávám,
že pouze Ducha vyznávám
a jemu patří Sláva a Čest
na zemi i na nebi
a šťastné srdce,
které nedává sebe,
ale Lásku na talíř.

Proč býti na talířku
tisíci lidem na odiv,
aby si každý kousek
ze mne uštípl?
Nakonec v duši probudí se svědomí
a zastydí se, když pravdu čistou pochopí.
Duch v každém čistém srdci působí
a život i v nás udržuje
a pouze On unese víc,
nežli my.

Kdo chce býti slavným,
má pošetilé srdce,
toť marnost, pravím
a není na tom více.

Jen Láska, ta se dává celá
vždy soukromě a zcela.

A kdo chce hledat slávu v tomto světě,
ať raději se vysvlékne
a nahý běhá po ulicích,
toť přece stejná pošetilost je
vystavit své tělo pro smích
a zapomenout na duši,
ve které Otec na věčnosti
slzy osuší.

Jen Duch, co duši oživuje mou,
ten který čistě plyne nad hlavou,
jen On je hoden slávy
a Jeho budu chválit
každou prací svou.

http://mariebernadeta.blog.cz/1911/slava-a-cest


Večerní myšlenky
| Marie Bernadeta | Moje filozofie
Jen vzdáleni jsme dál
a každý jdeme sám,
však útěchu svou mám,
že blíž jsem ke hvězdám.

Až život celý odevzdám
a na ničem už trvat nebudu,
tělo je schránka pro duši,
však ani zlomek netuší,
co v sobě skryté mám.

Někdy si vzpomenu na krátký sen, v němž řekl mi ten, na koho čekám, zatím si maluj, nemám tě kam schovat.
Já vím, že jsem jak dítě prostá, a tak si maluji a snažím se nezlobit a přijímati strasti života, věčnost nás čeká přece dlouhá a budeme se muset hezky zabavit, maluji na trička, na hrnky, na květináče , na papír i na plátna a jediné, čeho lituji, že mám tady na světě na to, co mne baví, tak málo času. Ale nevadí, všechny své talenty v tvoření na věčnosti nejspíš ještě lépe rozvinu k radosti a štěstí všech, které miluji.
Zde v tomto světě nám není přána svoboda, kapitalismus je nespravedlivý systém tohoto světa, demokracie není nic zajímavého, nežli že dav volí z množství hlasů zástupce, který bude stát nad hromádkou prostředků k potřebám a bude mít moc je rozdělovat.
Kam se podívám, všude je jen pošetilost a lež, tomuto světu vládne zlo, které je nízké a primitivní a pokrok světa je pustá lež, vždyť jsme již vzdálení zcela od věcí člověku v nitru přirozených a tento svět je tak akorát na zbláznění, protože na svobodu není jiné cesty, nežli ta cesta Křížová.
http://mariebernadeta.blog.cz/1912/vecerni-myslenky