Charles Bukowski

Ač Charlesi Bukowskému chybí jakýkoliv náznak propagandy ve formě tichého uznání ze strany literární kritiky, lze jej přesto směle prohlásit za světově nejvlivnějšího spisovatele konce 20. století, kdy se módní vlna, jež začátkem 80. let zatopila Ameriku, převalila záhy poté nejprve přes Německo a hned na to přes celou Evropu, až deset let poté totálně změnila vnímaní literatury, a poezie zejména, i u nás tak, že jméno Charlese Bukowského se s dostatečným časovým odstupem i usazením literárního kalu, jež zvířilo, stane synonymem pro postmoderní revoluci, jež vyvrátila ze svých zahnilých kořenů mnohé z dosud nenapadnutelných formálně-estetických klišé.
Přirozeně jako u každé revoluce byla na povrch a odiv čtenářského publika vyplavena řada literárních odpadků, kdy i dnes, s více než desetiletým odstupem, se drtivá většina tzv. polistopadových literátů nezbavila přímé inspirace v Bukowského díle tak, že současná česká literatura, tak jako ostatně i ta americká potažmo evropská, lze charakterizovat jako zástup Bukowského plagiátorů, kteří krom svého vzoru jinak literaturou zcela nezasaženi, o pochopení skutečného významu Bukowského díla nemluvě, kdy je za tenkou, pro většinu však bohužel neprůhlednou, fasádou chlastu, šoustání, dostihů a drcení spodních čelistí, skryta jedna z nejoriginálnějších a současně i nejpravdivějších sociálních zpovědí o stavu současné americké společnosti, jež je navíc, byť Bukowski oplýval neskutečně bujnou fantazií, prodchnuta neopakovatelným prožitkem génia s traumaty jedince z nejspodnějšího dna společnosti. To vše dělá z Bukowského neopakovatelný fenomén, jež nejen přesahuje oblast beatniků, pop artu či literatury jako celku, ale je tím nejpravdomluvnějším zrcadlem dneška.