Divadelní hra s ohněm

Kdysi dávno bývalo brněnské divadlo Husa na provázku světlem v komunistickém temnu. Bejvávalo, povzdychne si pamětník.
V květnu (2018)uvede divadlo Husa na provázku v rámci festivalu Divadelní svět Brno hru chorvatského režiséra s bosenskými kořeny Olivera Frljice „Naše násilí vaše násilí“. Autor má v této hře klást otázky, proč lidé truchlí nad obětmi útoků v Evropě a ignorují mrtvé na Blízkém východě. Na tyto otázky Olivera Frljice existují vcelku srozumitelné odpovědi. Lidé v Evropě truchlí nad vlastními hroby, protože nebyli zvyklí, aby dennodenně ozbrojení zbabělci útočili na bezbranné civilisty, kladli bomby, najížděli auty do lidí, loupili a znásilňovali ženy i děti. Olej do ohně pak lijí po kanystrech sami příchozí „utečenci před válkou“ když jejich tisícové davy pochodují evropskými městy s cedulemi, že zemi přebírají, a že přejí smrt všem nevěřícím. Tedy lidem, kteří jim podali pomocnou ruku. Lidé jsou také rozčarováni zradou svých vlád, které ve jménu jakéhosi dobra přináší zlo svým občanům. To je pak těžké po někom žádat, aby ještě plakal nad cizími hroby. Přesto i za těchto okolností u nás soucit přetrvává. Pro křesťany v Iráku a na místech kde vládnou psychopati z Islámského státu, pro zmasakrované kurdské ženy, pro lidi upalované v klecích a tak dál, bohužel. To jen mainstreamová média provádí mezi obětmi selekci. Některé se hodí, jiné zase ne.
Ale nelze dost dobře pochopit, proč autor hry měl zapotřebí zakomponovat do hry scénu, kdy Ježíš Kristus sestupuje z kříže a znásilňuje muslimku. Jak to s danou problematikou, kromě nehorázné a drzé urážky Ježíše Krista , souvisí?
Spíše měl Frljic do děje hry včlenit jistého proroka, kterému nebylo nic lidského cizí. Řečeno hodně mírně, až politicky korektně. Jenomže to by pak autorovi šlo doslova o kejhák. Od křesťanů se žádné odvety nemusí obávat. Skoro bych měl chuť říct – co není, může být. Třeba formou protestu. Toho by se mohli chopit studenti, kterým jde přece vždy o správnou věc.
Zdá se, že urážky křesťanů jsou dovoleny a nehrozí, že by jejich autoři byli označeni nejakou tou nálepkou, jak se běžně stává kritikům islámu.

Proti představení vznesl námitku náměstek brněnského primátora Petr Hladík. Vyzval ředitele Národního divadla Brno (a z tohoto titulu rovněž ředitele festivalu Divadelní svět Brno) Martina Glasera, aby zvážil nahrazení hry jinou. Dostalo se mu vcelku blahosklonné odpovědi formou otevřeného dopisu, který podepsali i členové dramaturgické rady festivalu. „Je zcela legitimní, že současné umění vyvolává kontroverzi. Postoje tvůrců pak mohou vzbudit negativní emoce, to je ovšem, podle mne, znakem demokracie,“ uvedl Petr Hladík.
Zaujal by pan ředitel tento postoj, i kdyby nějaké umění vyvolalo kontroverzi vůči islámu? O tom upřímně pochybuji. Nejspíš by pak angažovaní umělci sepisovali petice proti náboženské nesnášenlivosti.
Docela by mě zajímalo, jak se k této hře postaví divadelní kritika. Myslím po profesionální stránce: Provedení hry, režie, herecké výkony, výprava, a tak podobně.
O hře se zřejmě bude mluvit a psát tak, jako se mluví o zemřelých. Buď jen v dobrém, nebo vůbec ne.
Škoda, že se „náš Provázek“ rozhodl uvést hru, která bude společnost jen dále rozeštvávat.
Nebo je to cílem?
Ve jménu vyššího „dobra“?