Druhá postní neděle

DRUHÁ POSTNÍ NEDĚLE - PRAŽNÁ, LIDOVÉ ZVYKY A TRADICE
Druhá postní neděle je v katolické praxi nazývána Reminiscere. Lidově se jí říkalo Černá, nebo Suchá, ale nejvíce se ujal název Pražná, jméno je odvozeno od pražma, které bylo v tuto neděli zvykem připravovat. Jedná se o pražené nedozrálé či naklíčené obilí, které se dále upravovalo stejným způsobem jako hrachová pučálka, vařila se z něj typická jihočeská polévka praženka, nebo také sladká i slaná kaše.
Název černá má pak neděle ze stejného důvodu, jako předešlá, podle černého smutečního šatu, který si ženy v tuto neděli oblékaly. Místy se jí říká černá, protože se v tyto dny uklízelo a smýčilo. Moravský kněz a spisovatel František Poimon (1817-1902) píše o této neděli, že od našich předků dostala jméno "suchá", protože následuje po suchých dnech, v nichž se naši předci tak přísně postili, že požívali jen suché pokrmy.
V tuto neděli se také hospodáři scházívali, aby rokovali o zemědělských pracech, chystali osivo, přemýšleli, co zasadí a kam. Opravovali také zemědělské stroje a nářadí, aby měli do začátku jara vše připraveno. K pohoštění jim ženy chystaly pražmo, které hospodáři zapíjeli řídkým postním pivem.
Pražmo tvořilo důležitou součást jídelníčku již u starých Slovanů. Sloužilo jako neocenitelný zdroj vitamínů v době před novou sklizní a bylo také obřadním jídlem letního slunovratu. Proto mezi typické vybavení slovanských obydlí patřila takzvaná pražnice. Byla to velká plochá deska z hliněné mazanice, obvykle umístěná v těsné blízkosti ohniště. Z pece se na ni přenášely rozžhavené uhlíky, které se rozprostřely v souvislé vrstvě po celé její ploše. Po chvíli se uhlíky smetly pryč a na rozpáleném povrchu pražnice se pekly placky a pražila obilná zrna.
Naši předci předem naklíčené obilné klíčky většinou před pražením na pánvi, nebo pečením v troubě olámali, aby se klíčky teplem neznehodnotily a přidávali je do jiných již hotových jídel, např. do polévky „praženka“, kterou lze z rozemleté pražmy připravit.
Latinský název druhé postní neděle:
Církevní latinské názvy vycházejí z prvních slov vstupních antifon (vyňatých veršů z Bible), které se čtou při mši: Reminiscere - Reminiscere miserationum tuarum, Domine - Rozpomeň se, Bože, na své slitování...