Filipojakubská noc

FILIPOJAKUBSKÁ NOC - PÁLENÍ ČARODĚJNIC, LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY
Filipojakubská noc, která svou moc otevírá večer 30.4. má svůj název podle jmen dvou apoštolů, jejichž svátek se původně slavil 1. května. V 19. století církev však jejich svátek přesunula na 3. květen. Této magické noci se někdy říká i Valpuržina a to podle světice jménem Walburga, proto se leckdo domnívá, že Valpurga byla snad nějaká čarodějnice, ale opak je pravdou. Valpurga, správně sv. Walburga byla světice.
Lidé od pradávna věřili, že filipojakubskou nocí končí nadvláda zla a temna, že vše staré a zlé bylo vyhnáno, očištěno nebo spáleno. Život vítězí nad smrtí, dobré síly nad těmi špatnými a přichází ta slunečná, světlá část roku, kdy příroda nabývá té největší plodivé síly. Od pradávna to byla také noc ohňů a milostných rituálů. Chlapci například nechávali svým vyvoleným květiny před domem. Z těchto zvyků se pak vyvinulo stavění májky na první květnový den.
Původ vzniku názvu "pálení čarodějnic"
Pověra říká, že čarodějnice se v tuto noc slétají na jeden ze svých srazů. Pohanské zvyky se pak změnily v rituály na ochranu proti čarodějnicím. Jedním z nich bylo zapalování ohňů na kopcích a to proto, aby se čarodějnice zahnaly dýmem, co nejdále od lidských obydlí. Později vznikl rituál, kdy mladíci házeli hořící košťata k nebi, aby srazili k zemi případnou letící čarodějnici, odtud název "pálení čarodějnic". Nebylo náhodou, že právě koště se stalo symbolem čarodějnic. Koště od pradávna nesloužilo jen k zametání smetí, ale i jako magický rituální předmět pro duchovní očistu. Špatné a špinavé věci ulpívaly na koštěti, a tak se v lidské fantazii stal tento ušpiněný nástroj stal ideálním dopravním prostředkem zlých čarodějnic. Roztočené hořící koště symbolizovalo slunce a vyhozené do výšky mělo podpořit růst obilí. Na západní Moravě uvážou mladíci na ráhno hrnec, naplní jej loučí a kolomazí, zapálí zespodu dírkou, běhají s tím po kopcích a vykuřují čarodějnice.
Proč uměly čarodějnice létat:
Podle lidové víry byla právě tato noc hlavním dnem roku, kdy se projevovala činnost čarodějnic. Strach z čarodějnic byl mezi lidem velmi dlouho. Obecně se věřilo, že ďábel, odvěký nepřítel člověka, je pouze duchem a povolnými nástroji pro jeho zlo jsou čarodějnice. Tyto ženy pak ničily lidský majetek, vyvolávaly bouře, povodně a krupobití, přiváděly na lid zhoubné nemoci a zkrátka prováděly jen samé škody a nepříjemnosti. K tomu všemu jim měl ďábel poskytovat potřebné návody a propůjčovat jim moc, aby se mohly libovolně proměňovat ve zvířata a další různé věci. Dokonce když se tyto ženštiny potřely kouzelnou mastí, mohly se projíždět vzduchem na košťatech, vidlích, pohrabáčích atd. To vše byly věci, které naháněly ostatním lidem hrůzu, a proto se báli čarodějnic právě tak, jako samotného čerta. Nemůžeme se proto divit, že hledali prostředky, kterými by se mohli bránit. Nejlepší obranou bylo, když objevenou čarodějnici daly na pospas plamenům. Však ještě v druhé polovině XVIII. století byly zapalovány hranice, na nichž v krutých bolestech umíraly ženy, jimiž bylo za vinu kladeno čarodějnictví. Zdroj Facebook