HOTAŘ, HLÍDAČ VINOHRADU

Ochrana vinic byla svěřována hlídačům, kteří byli na Moravě všeobecně zváni „hotaři". Byli voleni na shromážděních, jichž se účastnila celá obec. Obsazování hlídačské služby bylo dáváno na vědomí vybubnováním bubnem. Na tuto výzvu se přihlašovali obvykle starší muži z chudších vrstev. Volba se konala většinou v srpnu kolem svátku sv. Vavřince (10.8.); ojedinělé zprávy uvádějí jako termín volení vinohradských hlídačů dobu kolem vánočních svátků. Lidé, kteří byli vybráni za hotaře, museli mít tu nejlepší pověst. Takoví hlídači zastávali funkci i po několik let, někdy až do smrti. V některých rodinách se hlídání vinohradů dědilo.
Počet vinohradských hotařů vycházel obvykle z rozlohy vinohradních tratí. Nejčastěji volila obec dva hlídače. Zvolení hotaři byli povinni složit přísahu, jejíž znění bylo připojováno k textům viničných řádů nebo uváděno v horenských registrech. Hotaři se zavazovali, že budou svou povinnost vykonávat „pobožně, věrně, upřímně a spravedlivě", že se vystříhají „všelijakých kouzel a čárův", které by mohly způsobit vinohradům újmu, že budou poctivě hlídat vinohrady chudých, bohatých, domácích i přespolních, že ohlásí každou škodu způsobenou ve vinicích lidmi i dobytkem. Se zánikem platnosti horenských práv klesal i význam vinohradských hotařů a jejich volbě nebyl přikládán takový význam jako dříve. V našem století byli už jmenováni jenom obecní radou, vinařskými spolky a místy vůbec nebyli určováni; vinohradníci si hlídali své vinice sami nebo se při jejich střežení střídali. Později jmenoval hotaře zpravidla národní výbor; hlídače družstevních vinohradů určovalo představenstvo zemědělského družstva. Touto funkcí bývali pověřováni obvykle starší muži, nejčastěji členové mysliveckého sdružení.
Pravomoce hotaře:
V dobách platnosti horenských práv byli vinohradští hlídači vybaveni velkou pravomocí, mezi jiným i právem použití zbraně. Měli však také mnoho povinností a platila pro ně řada zákazů, za jejichž nedodržování mohli být přísně trestáni. Povinností hotaře bylo „věrně hlídat". Dříve než byl uveden „do hory", měly mu být přečteny artikuly horenského práva za přítomnosti celé obce. Pak teprve ho měl horný slavnostně uvést do vinohradů. Hotař mohl chodit jen po cestách na konci vinohradů a klepáním, pokřikováním a střílením odhánět ptáky. Místy bylo zvykem, že hlídači zakládali v podvečer ve vinohradech ohně, aby bylo zřejmé, že hlídají a nespí. Vstoupit do vinohradů nesměli pod ztrátou hrdla dále „než na tři grejty". Dostali-li se do vinice zloděj, dobytek, pes nebo tu dělalo škody ptactvo, směl hotař tento zákaz porušit a zloděje chytit, dobytek zajat a předvést je před horenský soud. Sám „pod ztrátou chleba" nesměl trestní sankce vykonávat. Horenské právo zakazovalo hotaři trhat ovoce na stromě rukou. Mohl sbírat pouze plody spadlé na zem.
celý článek volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/hotar-hlidac-vinohradu/