ROSTLINY A BYLINY V POVĚRÁCH - ŠAFRÁN

Červené zlato v kuchyni i v lékárničce, na nervy i dobrou náladu
Nejdražší a snad i nejstarší koření světa, přezdívané „červené (karmínové) zlato“, se neváží na kila, ale na špetky. Šafrán setý (Crocus sativus) vykvétá pouze na podzim, a to na pouhé dva až tři týdny. Pro získání jediného gramu vzácného koření musí rozkvést sto padesát fialových květů. Ty se sbírají výhradně ručně a brzy ráno za úsvitu, aby poupata a většinou nerozvinuté květy posbírali dříve, než na ně zasvítí prudké slunce a vypraží z nich aroma. Sklízet se začíná před pátou hodinou ranní, v osm už je hotovo. Večer farmáři květy rozevírají a vytahují z kalichu tři červené čnělky, tedy snítky šafránu. Kilogram květů, což je asi dva tisíce kvítků, zpracují čtyři lidé za něco přes hodinu. Čnělky se měsíc v temnu suší, aby si zachovaly všechny nepřekonatelné aroma. Každá špetka v kuchyni je tak výsledkem neuvěřitelného lidského úsilí. Právě proto voní šafrán tak, jak voní – po medu, seně a luxusu.
Z arabského zafarán vznikl český šafrán a vzácnému koření se u nás také říkalo šefra, šefrán, kročec nebo žlutidlo a pro naše prababičky byl šafrán v selské kuchyni nepostradatelnou ingrediencí. Žádná poctivá polévka ani voňavá nádivka do koláčů a buchet se bez něj neobešla. Hospodyně jím navíc občas přibarvovaly bledé máslo, aby na trhu vypadalo lákavěji a lépe se prodávalo. Se sušenými bliznami dříve obcházeli příbytky šafraníci nebo také šefraníci, odtud vzniklo příjmení Šafránek.
Kromě vaření se šafrán těšil skvělé pověsti jako léčivá bylina. Staré receptáře ho „po nitkách“ předepisovaly do nejrůznějších lektvarů a doporučovaly jako lék na širokou škálu nemocí a prostředek uvolňující mysl. Báby kořenářky ho také používaly proti sklíčenosti a depresím, na zlepšení nálady a na povzbuzení duševní činnosti. Mužům prý šafrán zvyšuje potenci, a ženám smyslnost. Dříve se používal i pro urychlení a usnadnění porodu.
Byl považován také za mocný magický prostředek, proto byl spalován při náboženských obřadech. Vykuřování šafránem při magických praktikách podněcuje věštecké schopnosti, v ložnici pak navozuje erotickou atmosféru. - Dokáže prý i oživit uhasínající milostnou touhu partnerů. - Pití šafránového čaje prý umožní předvídat budoucnost a nošení věnce z šafránu zase údajně chrání před opilostí. - Ve starých bylinářích můžeme najít i tuto léčivou směs: „Šafrán smíchaný s louhem a dřevěným olejem teplý přikládaný jest užitečným proti vředům a otokům, při nichž se lze obávati pekelného ohně. Proti takovému pekelnému ohni jest dobrá tato náplast: škrkavičný hrách svaří se v louhu a bílém víně a smíchá se šafránem.“
U nás se šafrán nejčastěji pěstoval na Uhersko-Brodsku a na statcích kláštera Louckého u Brna, jak se o tom zmiňují staré listiny. Když např. v roce 1515 pan Vojtěch z Pernštejna psal Olomoučanům o penězokazcích, bylo mu odpověděno, že jsou to hrozní zločinci, neboť u nich k tomu ještě ukradli „devět funtů šafránu.“ Dokonce i Mattioli se ve svém Bylináři zmiňoval: „Ačkoli sázení šafránu v německém herbáři není položeno, však že mnozí v Čechách i na Moravě šafranice sobě dělají a šafrán rozplozují: vidělo se nám za slušné v českém herbáři o sadbě a opatrování šafránu toto položiti.“
P. A. Mattioli (1501-1577) ve svém Bylináři připisuje šafránu tyto účinky: celý článek volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/rostliny-a-byliny-v-poverach-safran/