KAPLE, KAPLIČKY...

Boží muka postupem let vystřídaly kapličky. Stojí u polních cest, na rozcestích, v lesích i uprostřed vesnic. Někdy jen výklenek ve zdi, jindy drobná stavba s věžičkou. Nestavěli je králové ani biskupové. Stavěli je obyčejní lidé. Z vděčnosti, že přežili mor. Z prosby, aby kroupy nezbily úrodu. Z bolesti, když se syn nevrátil z vojny. Z lásky k Panně Marii, svatému Janu nebo patronovi polí. Každá má svůj příběh. A všechny mají jedno společné: nutí člověka zpomalit. Smeknout. Poděkovat. Poprosit.
Jejich vznik souvisí s nařízením císařovny Marie Terezie, a sice s ohňovým patentem. Vydala ho v roce 1751 a mimo jiné říkal, jak se má stavět, jaký má být poměr mezi materiálem zděným a dřevěným, jak vysazovat stromy. A kromě toho také nařizoval, že má být v každé obci z protipožárních důvodů zvonice, a tak začaly na vsích vznikat jednoduché zvoničky, které byly nejdříve dřevěné, tzv. vidláky. Byl to jenom kmen, který se nahoře rozevíral do véčka a v tom byl zavěšen zvon. Bohatší lokality začaly tyto zvonice nahrazovat zděnými stavbami, a začaly vznikat první kaple. Pořád ale měly prioritně funkci zvonice. Ale v obcích, ve kterých bylo do kostela, ke kterému byli přiřazeni, daleko, začaly být tyto stavby využívány ne jako náhrada, ale doplněk kostela. V Čechách tak vzniklo mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice. Kapličky sloužily i k běžné potřebě venkovského lidu, ráno jej časně budily, svým hlasem ho volaly k obědům nebo zase k večernímu modlení.
Prostor pro liturgii byl velice skromný. Byl tam obvykle jeden výklenek, kam se umísťovala socha, nebo se k jedné stěně přistavoval jednoduchý oltářík. Postupně se zvonice přesouvala do podoby malé zvoničky, která byla na střeše. A tak vznikaly návesní kaple, které de facto zastupovaly kostel. Kaple musela být vysvěcená a musela jí být udělena mešní licence. Teprve v tomto okamžiku se tam mohly konat bohoslužby. Sloužila k příležitostným obřadům především v době poutí, kdy se u kaple konala pobožnost. Když někdo zemřel, tak u kaple bylo první rozloučení se zesnulým, odsud se odcházelo zase do kostela a na hřbitov.
Když budeme mluvit o čase, tak první zděné kaple vznikaly na konci 18. století. Čtvercový půdorys se zvonící byl stavební typ, který se udržel až do 30. let 19. století.
Proč kapličky či boží muka také vznikaly:
článek volně ke čtení: https://www.ceskezvyky.cz/kaple-kaplicky/