Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Květa (3)
Logo

Politika

(110)

Zábava

(170)

Společnost

(417)

Kultura

(365)

Sport

(35)
Někdy
<>
icon 13.04.2019 icon 0x icon 111x
Někdy

19. února 2019, autor Marie Bernadeta ( Moje filozofie)

Někdy se snažím pochopit tajemství,
která mi připadají jako oříšek,
co je tak tvrdý, že ho nemohu rozlousknout,
někdy však stačí jen malý úchop
a "křup",
oříšek praskne
a já najdu jádro věci.


Některým věcem zkrátka nerozumím a připadá mi to divné, když přece křesťanská víra je pro lidi prosté a obyčejné.
Možná proto si lidi říkají, raději tomu budu věřit, i když tomu nerozumím...
Mně se to ale nelíbí, protože hledám pravdy života,
které chci uchopit ve své duši a věřím, že moje podstata to pochopit může.

Někdy mi připadá, že se věci schovávají do tajemství a složitých formulací jenom proto,
aby je nikdo nepochopil a ti, co je hlásají, aby mohli chodit s nosy nahoru a ukazovat všem okolo svou chytrost...

Včera jsem se pokoušela představit si, co chtěl Ježíš říci, když mluvil o
Nebeském otci, o jeho Synu a Duchu svatém,
vždyť je to tajemství Nejsvětější Trojice podle křesťanského učení.


Uvědomila jsem si, že Ježíš mluvil stále v obrazech a napadla mne jednoduchá věc. Co když bral Ježíš i sebe jako obraz a ve skutečnosti ukazoval na živou bytost jako takovou, na člověka a jeho spojení se životem?

My, lidé, jsme božími syny a dcerami, neboť ve své podstatě jsme byli stvořeni k obrazu božímu, jsme tedy obrazem živoucího zdroje života.
Mezi třemi osobami jedné Bytosti
Otcem, Synem a Duchem svatým se přelévá Láska,
která vstupuje do našich srdcí a do naší mysli, vytváříme takto trojici prostřednictvím lásky a naší svobodné vůle, vytváříme" obraz Boží", Láska seslaná shůry naplňuje naše srdce, my jako synové a dcery vyšší podstaty ji přijímáme a jí se naplňujem ve své duši- nehmotné podstatě a prožíváme ji také na fyzické úrovni ve svém pozemském těle, se kterým vytváříme jednotu a živou bytost zvanou Člověk.
Takto žijeme v Bohu, živoucím zdroji života, jenž nás udržuje jako živé bytosti této země. To je ten výraz, tys Bože ve mně a já v Tobě, takto vzniká jednota s vůlí Boží, někdo tomu říká Vesmír a někdo Universum, těžko říct, který název pro Života zdroj je výstižnější, Ježíš ho nazýval Otcem, rodičem své duše, vždyť se často modlíme ve vyznání víry:
Zrozený ne stvořený,
to je další tajmství, kterému ještě nerozumím, chce to najít správný louskáček a uvidím, zda i tohle tajemství křesťansví někdy pochopím.
Člověk byl stvořen, ale duše- podstata se zrodila z Boha, vyšla z něho, z planoucího zdroje života, Duch svatý vane kudy chce... naplňuje čistá srdce a tak se v člověku, jenž se spojuje s Boží vůlí, vytváří přítomnost Nejsvětější Trojice.
V Nebi Duch svatý s člověkem přímo hovoří, zde na zemi ho vnímáme jen skrytě skrze svoji duši a vědomí nám to nějakým způsobem tlumočí, záleží na čistotě našich úmyslů, na našem svědomí. Možná je to ještě jinak, jsou to velmi jemné věci, které se snažím pochopit.

Ještě jsem přemýšlela nad slovy
" Já jsem cesta, pravda a život".
Myslím, že

Ježíš vytvořil obraz sám na sobě, aby jej každý mohl pochopit.

Uvědomuji si sama sebe, to je vědomí mé vlastní existence " Jsem!"
Moje osobnost značí " Já",
pozemský život je "cesta",
schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem a rozhodovat se ze svobodné vůle je " pravda"
a trvání naší existence v duši, v naší neviditelné podstatě, je "život",
to je Přítomnost, ve které setrvává Otec- Bůh- Stvořitel a Zdroj našeho života.


Ořechy povolily a já jsem pohlédla na jádro těchto tajemství pouze však svým osobitým způsobem a snahou uchopit skutečnou pravdu "Věcí života" obsažených v křesťanském učení, které v sobě už pár let zpracovávám a snažím se žít s touto nadějí, láskou a vírou svůj prostý pozemský život ženy i matky jako člověka.
http://mariebernadeta.blog.cz/1902/nekdy
.....................................................................

Já jsem cesta, pravda i život | Marie Bernadeta | Moje filozofie

Popravdě řečeno, já jsem nestudovala teologii a myslím, že ani nechci, je to na mne příliš složité, zkrátka a dobře se mi stává, že sem tam mi na mysli vytane věta , která mi utkvěla někdy dávno a v určité chvíli ji vstřebám ve svém životě tak, že ji nacházím přímo před sebou.
Myslím, že Ježíš prostě používal na vše obrazy a přirovnání a vysvětloval svým blízkým pravdy života, do kterých byla jeho mysl a celá duše naprosto ponořena, neboť byl naplněn zcela Duchem svatým.
Pro nás obyčejné lidi je těžké všechno pochopit a poznat pravdu, kterou potřebujeme ke svému prostému životu, neboť ještě nejsme svatí a jsme plní svých emocí a vlastních zážitků a myšlenek, ale to mne právě vede ke zjištění, že ve větě:
"Já jsem cesta, pravda i život" se jedná o pravdu života ve smyslu našeho vědomého jáství.
JInými slovy: Každý je svého štěstí strůjcem,
to zní víc česky.
V Nebi má každý člověk, kdo je zapsán v Knize Života, svou osobní knihu, ve které čte jeho Anděl Strážce a podle té také na svého chráněnce shůry dohlíží. V knize se objevují nové věci naším vlastním chtěním a prostřednictvím Boží vůle se zapisují také v naší duši, která si tímto způsobem svou knihu, někdo by snad řekl osud, já bych řekla cestu, tvoří.
Často Ježíš říkal, že jeho Království není z tohoto světa a je pro mne také důležitá věta o životě:
Kdo svůj život odevzdá, ten dostane nový, kdo by si však chtěl svůj život zachovat, ten jej ztratí.
Jaké úsilí lidé vyvíjejí, aby si zajistili tento pozemský život a všechny hmotné potřeby, ale k Věčnosti, proč člověk nehledí?
Protože člověk ztratil pojem o životě a většina lidí neví nic, dokonce ani ti, co sedávájí každou neděli v kostele si nejsou jisti, zda něco existuje a to je smutné a vede mne to ke zjištění, jak málo lidé o životě přemýšlejí v celé jeho rovině a to, čemu člověk věří je často jenom pohádka a nebo příběh, kterému když neporozumím, těžko mi asi pomůže a dovede mne do věčnosti.
Proto jsem uchopila ve své mysli tuto větu a vnímám slova Ježíšova sama v sobě, vždyť pravdu můžeme poznat pouze sjednocením s Božím duchem, jenž všechno ví.
Nesmíme zapomínat, že Ježíš žil před dvěma tisíci roky a že byl žid a zcela jiné mentality, než jsme my, tudíž i lidé, kteří ho obklopovali, byli podobné mentality jako on, a proto časem jistě vzniklo celé křesťanství jako výřez ze života našeho Pána Ježíše Krista, jenž byl podle mne především učitelem života a to je celé velké tajemství, v kostele mi všechno připadá kolikrát tak složitě řečené, že to jako obyčejný člověk ani nemohu pochopit, hledám prostou moudrost ve svém srdci a hledám ji ve svém vlastním životě tak, jako každý z nás.
Na pravdy života nemá akreditaci jen kněz a papež, ale každý člověk čistého srdce, jenž chce žít upřímně sám k sobě svůj život a poznat pravdy, které mu Bůh sám poznat umožní.
Tajemství jsou dána pouze maličkým, to je pokorným v srdci, to je, co se teprve učím.
My, lidé tohoto světa si všechno představujeme v tomto světě, ale je třeba hledět dál, za horizont času, ale to už je pro rozum náhle zase utopie, neboť jsme živí v pozemském těle, které je omezené svými smysly a také hmotou, která nás obklopuje navzdory naší neviditelné podstatě.
Kdo máš oči, viz a kdo máš uši, slyš!
Všechno podstatné má každý člověk ve své duši a s tou se musí každý člověk spojit, chce-li dosáhnout svatosti a poznat pravdu o své cestě, pravdě i životě.
Toto je pouze můj osobitý pohled na Krista, neboť na jedné straně stojí jakási nauka a na druhé je mé osobní vnímání světa a snaha sjednotit se s pravdou ve svém srdci na základě vlastních prožitků a zkušeností.

Jednou, po smrti, se každý ocitne na věčnosti, smrt je jako usnout... ale co je za ní?
Vzkříšení, věřím, proto jsou pro křesťana důležité velikonoce, aby vstřebal spolu s Ježíšem trýznivou smrt a poznal pravdu o vzkříšení, že totiž pozemský život je pouze cesta na Věčnost.
V jakém se ale po smrti ocitneme světě, to každý člověk může pochopit a přijmout teprve, když si sáhne do svědomí a pohlédne sám na sebe zvenku, pohlédne sám do svého srdce a přizná si, co ho přitahuje, zda se naplňuje dobrými věcmi a kráčí ruku v ruce s Bohem, či zda jde zcela jiným směrem. Všichni jsme na cestě a každým dnem, který mine, se přibližujeme své smrti a také věčnosti, na kterou se připravujeme zde ve světě. Vesmír je obydlený, jen do jiných světů lze vejít až po smrti a to díky Milosti Boží

http://mariebernadeta.blog.cz/1904/ja-jsem-cesta-pravda-i-zivot.
Kultura  |   Společnost
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Něco ze života....na zemi i v Nebi.
Něco ze života....na zemi i v Nebi. | Marie Bernadeta | Moje filozofie Venkov...

Diamanty
Diamanty Království, co není z tohoto světa? Království z jiného světa znal J...

Psaní jako způsob relaxace
Psaní jako způsob relaxace | Marie Bernadeta | Moje filozofie Psaní jako zp...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).