LÍPA SRDČITÁ, LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY

Voňavý národní symbol, který léčí horečku i neklidný spánek.
Jen málokterý strom je tak hluboce zakořeněn v české kultuře a historii jako lípa srdčitá (Tilia cordata), známá také jako lípa malolistá. Tento majestátní opadavý strom z čeledi slézovitých byl v roce 1848 na Slovanském sjezdu v Praze oficiálně vyhlášen naším národním symbolem. Zvolení lípy lze vnímat jako národní vymezení vůči útlaku a agresivitě velkoněmecké říše, která si vybrala jako svůj symbol dub. Lípa spolu s dubem patřila mezi dřeviny, které indoevropské kmeny uctívaly od nepaměti a staří Slované věřili, že lípy zahání nečistou sílu a zlí duchové se jí bojí. Naši předkové ji proto vysazovali kolem kapliček a křížků, zavěšovali na ně obrázky Panny Marie. Lípa se také často sázela blízko obydlí, protože se věřilo, že do něj pak neudeří blesk – prý proto, že se pod ní ukryla Panna Maria se svým synem, když byla pronásledována.
Lípa je však mnohem více než jen historickým symbolem a okrasou vesnických návsí. Na přelomu června a července se mění v obrovskou zelenou oázu, která omamnou vůní svých medonosných květů láká tisíce včel a vytváří tak základ pro vysoce ceněný lipový med. Pro svou schopnost dožít se až stovek let a dorůst do výšky přes 30 metrů byla tradičně vysazována jako „rodový strom“ při narození prvního syna nebo u příležitosti významných historických událostí. Rostoucí strom pak připomínal rozmach a sílu ducha a rychle plynoucí roky života. Pod lípou odpočíval Jan Žižka při válečném tažení, kázal pod ní i mistr Jan Hus. Dokonce se říká, že Přemysl Oráč chodil v „lýčených střevících“ upletených z lipového lýka. Pod lipou, na návsi se za teplých letních večerů scházívali lidé ke společnému popovídání. Pod lipami se odbývaly obecní porady a konaly se slavnosti. Spisovatel Primus Sobotka mluví o lípě krásnými vzletnými slovy: „I nerozpakujme se nazvati lípu nejkrásnějším stromem listnatým. Přidejme k tomu libou vůni květu lipového, jejž obletují celé roje včelek bzučících a pod hustou korunou za úpalu letního chládek miloučký, a pak mi ukažte člověka, který by si tohoto stromu nezamiloval!“
Její měkké dřevo je navíc po staletí nenahraditelným materiálem pro řezbáře a truhláře, uplatnění našlo při výrobě nábytku, dřeváků, hudebních nástrojů, kolébek, rakví nebo betlémů. Lipové dřevo nalezneme i v kostelích, vyřezávaly se z něj oltáře a sochy svatých, proto se někdy nazývá také “svaté dřevo”.
Pověry, kterým věřily naše prababičky:
Náš národní strom něžně zvaný lipečka symbolizuje matku, má silnou ochrannou a uzdravující moc a spirituální sílu. Na posílení duševních schopností a vnitřní harmonie stačí prý po západu slunce chvíli postát mezi dvěma rozkvetlými lipami.
- Neobyčejně silnou magickou energii má dvanáct lip vysazených do kruhu. V jeho středu může prožít mystickou chvíli i méně vnímavý člověk, pocítí láskyplnost a krásu.
- Lípa bývala vysazována poblíž stavení jako ochrana před Perunovým bleskem, hromovládce se prý zastaví před její vůní a krásou.
celý článek najdete volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/lipa-srdcita-lidove-zvyky-a-povery/