PANNA MARIE ,,KOŘENNÁ", LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY

Svátek Nanebevzetí Panny Marie připadá jako jeden z hlavních mariánských svátků na den 15. srpna, kdy vrcholí nejenom sklizeň, ale také sběr léčivých rostlin, které se v tento den podle prastarého zvyku žehnají. Tento zvyk vycházel z biblické legendy o Mariině prázdném hrobě, jenž měl být naplněn vůní bylin a květin. Z tohoto důvodu je v lidové tradici tato bylinková slavnost označována jako den: Panny Marie ve žních, Panny Marie kořenné nebo Matičky bylinné. Na tento svátek navazuje svátek Narození Panny Marie (8. září), lidově Matička, Matka Boží semenná, malá Matička. Období mezi Nanebevzetím PM a Narozením PM se lidově říkalo "mezi matičkama."
Naši předkové věřili, že posvěcením nabývají mariánské byliny ještě zázračnějších a mocnějších účinků léčivých i sil magických; že nejen hojí a uzdravují, ale též chrání před zlými mocnostmi a všelikým neštěstím. Za nejúčinnější se považovaly byliny natrhané v blízkosti kapličky, kříže a sochy světce u cesty anebo pole. Konaly se poutě a procesí do kostelů a chrámů, jejichž interiér zdobily kytice připomínající krásu a půvab Panny Marie. Kytice a uvité věnce z polních květin a bylin přinášely bylinkářky a ženy jako obětní dar a poděkování. Kytice nesly různá regionální označení, většinou bylinky, ale také shrabky, kupky nebo důtky.
Kolik a které byliny se do kytic vázaly?
Složení a druhy bylin se odlišovaly podle oblasti a bylinkářské tradice. Užívaly se však byliny spojované s Pannou Marií a mariánskou symbolikou jako například třezalka tečkovaná (koření matky Boží) nebo třeslice prostřední, hvozdík (vlásky nebo slzičky Panny Marie). Nejčastěji se v kytici nebo věnci objevovalo bylin sedm (sedm bolestí Panny Marie související s osudem jejího syna Ježíše Krista) nebo devět (devět měsíců těhotenství). V některých krajích se jich vázalo dokonce dvanáct (podle počtu apoštolů). Mezi nimiž nesměla chybět máta, meduňka, saturejka, levandule, žebříček, měsíček a šalvěj. Místy se dokonce uvádělo až 72, tolik květů mělo být nalezeno v prázdném hrobě Panny Marie, která zemřela v 72 letech.
Kytice tvořily nejen byliny a květiny z polí a zahrad (máta peprná, třezalka tečkovaná, starček, heřmánek pravý, mateřídouška vejčitá, vratič obecný, routa vonná, divizna velkokvětá, šalvěj rozmarýna, řebříček obecný nebo dobromysl obecná), ale i zemědělské plody (obilné klasy a makovice) a zahradní květiny (jiřiny a mečíky) nebo lísky a výhonky břečťanu popínavého.
Posvěcené květiny, věnce, byliny a semena měly v životě našich předků nezastupitelné místo, přičemž se těšily velké úctě zejména v lidovém léčitelství a ochranné magii. Lidé tyto voňavé svazky nejčastěji věšeli na domovní dveře, do stájí nebo uvnitř stavení za svatý obrázek či kříž. Domov tak nejen příjemně provoněli, ale především ho chránili před ničivými živly, jako byl oheň, hromy s blesky, krupobití nebo povodně. Ze stejného důvodu zastrkovali posvěcené rostliny také do osetých polí, což mělo zajistit bohatou úrodu a ochranu před nečasem. Usušené byliny pak sloužily jako základní domácí lékárna. Léčivé odvary pomáhaly nemocným členům rodiny, ale přidávaly se i hospodářským zvířatům do krmení nebo se z nich připravovaly obklady na poraněná místa. Živou víru v moc přírody dodnes dokládá půvabná lidová rada z Turnovska, která praví: Na Matičku boží se má trhati koření a dát usušit, a když pak hřmí, má se z něho kousek spálit, aby do stavení neuhodil hrom.
celý článek volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/panna-marie-korenna-zvyky-a-povery.../