MAGICKÉ JMELÍ A LÁSKYPLNÝ POLIBEK, LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY

Lidová víra přisoudila jmelí magickou moc, která se umocňuje, když svým blízkým tuto větvičku věnujeme. Správně se má jmelí věnovat již v sobotu, jeden den před poslední adventní nedělí. Po utrhnutí jmelí časem zežloutne a připomíná tak slunce a jeho životodárnou sílu. Jmelí zavěšené v domě přináší dovnitř štěstí a lásku, ochraňuje proti čarodějnicím a zlým duchům a také proti ohni. Čím více má bobulek, tím více štěstí přináší svému majiteli
Také se traduje, že polibek pod zavěšeným jmelím na Štědrý den zaručí lásku až do příštích Vánoc, dokonce muž smí políbit každou ženu procházející pod jmelím. V případě, že jde o jeho přítelkyní nebo manželku, měli by si oba utrhnout společně jednu bulku ze jmelí pro štěstí. Ta úplně poslední musí na jmelí zůstat až do příštích Vánoc, jmelí totiž můžeme nechat viset nejen o svátcích, ale i celý následující rok. Do domácnosti pak nosí štěstí, odvahu, radost a ochranu před nemocemi. Pozor, podle zvyku musíte jmelí pověsit tak, že se nesmíte u toho dotknout podlahy.
Tato tradice se dochovala až z germánského období, kdy během zimního slunovratu byly zakázány jakékoliv boje a na příkaz bohyně Frigg, manželky boha Ódina, se pod jmelím začal tradovat polibek lásky a míru. "Polibek bohyně Frigg".
VŠE O JMELÍ: https://www.ceskezvyky.cz/.../vanoce/symboly-vanoc/jmeli/
Vánoční tradice líbání pod zavěšeným jmelím se stala populární až v 16. století na Britských ostrovech a také ve Skandinávii. Líbání pod jmelím ještě více v 19. století proslavil anglický spisovatel Charles Dickense, který o tomto vánočním zvyku napsal ve své slavné knize Kronika Pickwickova klubu. Angličané tehdy své domovy jmelím na Vánoce nejen zdobili, ale také se pod ním líbali. Žádná mladá dívka, která byla pod snítkou, rozhodně nesměla odmítnout žádný polibek. Tehdejší pověra pravila, že by se příští rok neprovdala a zůstala by na ocet. V 19. století se jmelí stalo nedílnou součástí Vánoc také v německy mluvících zemích, odkud se následně rozšířilo i k nám, začátkem 20. století.
A takto líčí Dickens v Klubu Pickwicků anglický vánoční zvyk:
Na Štědrý večer z prostředku stropu v kuchyni starý Wardle zavěšoval mohutnou větev jmelí, načež pak pan Pickwick s galantností uchopil starou paní za ruku, zavedl ji pod tajemnou větev a políbil se vší dvorností a důstojností. Stará dáma podrobila se této obvyklé zdvořilosti s vážností, jaké vyžadovala tak důležitá a opravdová slavnost, ale mladší dámy, nejsou dostatečně přesvědčeny o pověrečné úctě tohoto zvyku, nebo myslíce, že cena políbení bude dražší, bude-li vynucena hubička s námahou, křičely, zdráhaly se, odpíraly, běhaly z kouta do kouta, vzpouzely se, jen aby ušly políbení, až již někteří z pánů méně odvážných a horlivých chtěli ustoupiti. Všechen odpor byl marný, vzdaly se a bez upejpání daly se všechny políbiti…