O ADVENTU, VÝZNAM - LIDOVÉ ZVYKY A TRADICE

Adventní období je nejtemnější čas roku, kdy slunce moc nevidíme a dlouhé, prosincové noci měly pro lidi vždy magický nádech. Proto to bývala doba nadpřirozených bytostí a jevů. I to je důvod, proč se právě v tomto období ustálilo tolik tradic, pověr a zvyků.
„Advent“ vychází z latinského slova adventus, což znamená příchod. Je to doba radostného očekávání velkého křesťanského svátku - narození, "příchodu" Ježíše Krista, narození Páně. Je to také začátek liturgického roku, období čtyř neděl před 25. prosincem. Advent trvá až do západu slunce na Štědrý den, ale začíná vždy v neděli, která je nejblíže svátku sv. Ondřeje (30.11.). Bývá to mezi 27. listopadem a 3. prosincem, a proto trvá různý počet dnů, 22 až 28, ale vždy obsahuje čtyři neděle a každá má svůj církevní význam. Poslední smí být nejpozději na vigilii Božího hodu, tedy 24. prosince.
Novodobé pojmenování adventních nedělí (zlatá, stříbrná) zřejmě pochází z dob první republiky a bylo převzato z německy hovořících oblastí. Nejvíce bylo rozšířeno hlavně mezi pražskými a židovskými obchodníky. Vlastní názvy (německy Silberner und Goldener Sonntag) pochází od zvýšených příjmů obchodů v dotyčné neděli. V ryze českých krajích se dříve takovéto označení adventních nedělí vůbec nepoužívalo. V dnešní době navíc užívané označení první a druhé adventní neděle jako železné a bronzové (či ojediněle měděné) neděle je nově uměle vytvořené, ale používané i v Německu. https://kalendar.beda.cz/advent
V době raného křesťanství býval advent delší, až šest týdnů, ale později se ustálil tento čtyřnedělní cyklus. Adventní oslavy patří k nejstarším církevním svátkům, poprvé jsou doloženy již ve 4. století na území dnešního Španělska a Francie, v 6. století se slavily také v Římě. Počet čtyř adventních nedělí se prosadil v 10. až 11. století. Například pravoslavná církev dodržuje šestitýdenní advent dodnes a řídí se juliánským kalendářem, proto jsou jejich oslavy svátků posunuté.
Advent je nejen dobou radostného očekávání tajemného narození božího syna, ale také dobou pokání, střídmosti, kajícnosti a odříkání a původně i půstu. Starý adventní půst spočíval nejen ve stravě bez masitých pokrmů, ale rovněž ve zdrženlivosti chování v řeči, v omezení společenského života, tedy v zákazu zábav a tance, milostných schůzek dívek a chlapců, ale i velkých svateb. Přesto byly tyto omezení porušovány a konaly se lidové obřady a zvyky. Významné postavení v tomto období zaujímaly obchůzky maskovaných postav symbolizujících očistu. Masky přijímaly zpověď, vykonávaly tresty a odměňovaly za sliby do budoucna. Mezi nejznámnější obchůzky masek tohoto období patří: Barborky (4.12.), sv. Mikuláš (6.12), sv. Ambrož (7.12.), Lucky na sv. Lucii (13.12.), ale i Perechty, Klovcové báby a další.
Během dlouhých adventních večerů nastala ta pravá chvíle k draní peří a předení lnu (přástky). Aby se ušetřilo na topení a světle, scházívaly se ženy zpravidla vždy v jedné chalupě ve vsi a o náklady se podělily. Přástky byly výsadou především žen a dívek, ale na Chodsku se dochovala svědectví i šikovných přástevnicích. Při praskajícím ohni v kamnech a mihotavé záři loučí a svíček přástevnice vypravovaly tajuplné i strašidelné příběhy u kterých děti ani nedutaly.
Ze starých kronik se dovídáme:
https://www.ceskezvyky.cz/o-adventu/