O PRVNÍCH STAROČESKÝCH PRANOSTIKÁCH...

Slovo pranostika vychází z řeckého prognósis „předpověď“. Původně byla pranostikou míněna předpověď astrologická. Naše nejstarší známá rukopisná pranostika je od Mistra Martina z Lenčice, profesora hvězdářství na pražské univerzitě z roku 1455 a je psaná latinsky. Ještě Jungmannův slovník z doby národního obrození, konkrétně z roku 1837 preferuje výraz prognostika, který znamená: předpovídání budoucích počasů a věcí z hvězdnatosti nebeské.
Slovo pranostika mělo v minulosti podstatně více významů než dnes. Nesouviselo však rozhodně s něčím prastarým, jako třeba pravěkem, ale s pojmem prognóza – předpověď. Dnes již pranostiky chápeme jen jako lidové průpovídky (rčení) dochované tradicí, často zveršované, které obsahují různé pokyny pro zemědělské práce v průběhu roku, zachycující však i jednotlivé fáze vývoje přírody v ročním cyklu, jež uvádí především do vztahu s domnělými vyhlídkami na sklizeň.
Kdy se vlastně u nás objevily první české – přesněji česky psané pranostiky? Karel Pejml (1892-1965) uvádí, že v českém rukopise z roku 1471, dnes uloženém ve Stockholmu je zachován planetář s nezbytnými pranostikami. Jednou z nich je i pravidlo vztahující se k svátku Pavla obrácení:
"Bude-li jasný den na svatého Pavla obrácenie,
ten rok v ničemž nedostatku nenie.
Pakli mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude.
A budú-li ten den větrové, to sie zbúřie proti sobě národové.
Bude-li déšť nebo snieh pršeti, pro draho sie o zdravu starati."
Tak tedy vypadá naše zatím nejstarší pranostika, která pochází z roku, kdy zemřel Jiří z Poděbrad. Je překvapivě rýmovaná, všechno však svědčí o tom, že není původní. Jde o překlad z latiny, protože analogické verze v dalších evropských jazycích svědčí o jedné společné předloze.
První české pranostiky o počasí, popř. jejich zárodky je možno nalézt i ve staročeských veršovaných kalendářích, tzv. cisiojanech. V rukopisu Nové léto z roku 1472, tedy téměř ze stejné doby, jako výše uvedená pranostika nacházíme u tří měsíců veršíky, mající kalendářně vázaný meteorologický obsah. V přepisu J. Novákové čteme:
- pro červen: „Vít (15.6.) když přišel, trápí s vedra též Jana Burjana, Petra“
- pro říjen: „Havel (16.10.), Lukáš i Uršula topie kamna Šimonova (28.10.)“
- pro listopad: „Z ledu Alžběta (19.11.) má brod, u Kateřiny znám (25.11.) Ond.“
(v zájmu rýmu bylo zkráceno jméno Ondřej) Zdroj Facebook