Ochrana obilí k setí, pověry

OCHRANA OBILÍ K SETÍ, POVĚRY
Když hospodář „strojil“ obilí k setí, pokropil ho svěcenou vodou, aby pěkně vzešlo. Pak jej naplnil do pytlů, které však jen lehce motouzem zavázal, aby pak ze země lehce vyrazilo, kdyby zavázal pytle pevně na uzel, zavázal by tak prý další jeho vzrůst. Tak to aspoň tvrdívali hospodáři na Poličsku.
Kdyby vyložil obilí nebo vůbec nějaké semeno k setí na stůl, nevzešlo by. Hospodář se nesmí hádat s hospodyní, co se má, na které pole nasít, poněvadž by vyrostlo jen samé býlí, které jest znakem nesvornosti. Dobrý hospodář seje a sklízí obilí v stejný týden, jak se říká v Podještědí.
Aby obilí nebylo snětivé, doporučovalo se připravit na Veliký pátek zvláštní vodu, kterou se obilí, připravené k setí pokropilo. Voda ta se připravovala tak, že se časně ráno zabila slepice a její krev se pečlivě chytila, do ní se pak přidalo trochu svěcené vody. Tou se obilí pokropilo a rozmíchalo rostlinou, zvanou „ručička svatého Jana“. Podle lidové pověry nemohl být tento prostředek ani zlatem zaplacen, jak prý byl dobrý a osvědčený.
Na ochranu před červy leckde chránili obilí k zasetí tím, že je máčeli do vody, v níž byly rozmíchány saze, nebo také do starého piva nebo vína. Aby obilí nezčernalo nebo neutrpělo jiné pohromy, bylo osvědčeným prostředkem zažehnávání. Takovým způsobem chránili osev na Plzeňsku.
Na Strážnicku na Moravě hospodáři na Štědrý den ulili lojovou svíčku, kterou se svítilo o Štědrém večeru, na Boží hod vánoční a o svátku sv. Štěpána. Hospodář maje rozsévati vykropil semeno svěcenou vodou a opalkem si potřel ruce, aby obilí bylo čisté od plevele a nesnětivé.