NA APRÍLA SE VŽDY DĚLY DIVNÉ VĚCI

Na prvního apríla se od nepaměti dějí zvláštní věci. Podle jedné tradice se té noci narodil Jidáš Iškariotský, podle jiné se Lucifer přestěhoval do pekla. I když v tomhle případě asi půjde o dávné aprílové žertíky amatérských teologů. Mimochodem, slovní spojení “aprílový žertík” jsme převzali z němčiny, jiné národy mluví o aprílových rybách (románské) nebo bláznech (anglosaské). V tradiční české lidové kultuře je tento den považován za den poněkud nešťastný, platilo tabu pro určité práce, např. setí, a nemělo se ani chodit do lesa. Nářadí vyrobené toho dne prý přináší smůlu a nedává užitek.
První věc, co se ve střední Evropě v souvislosti s aprílem vybaví, je "aprílové počasí". Němci pro to mají pořekadlo: “April, April, der tut nur was er will” (přeneseně: duben, duben, co ten má za lubem). Tradice dělat si z lidí šprýmy včetně volání “apríl!” přišla také z Německa. Zvyk “posílat do apríla” je prvně zmiňován v bavorských pramenech roku 1618.
Němci zvyk převzali z Francie a dnešní Británie, kde se napáleným poslíčkům, kteří někdy běhali celé dopoledne a nesmyslný vzkaz předávali ode dveří ke dveřím posměšně přezdívalo: “April Fools!” Důležité je, že ve středověké Anglii se šprým musel odehrát nejpozději v pravé poledne, minutu po dvanácté se “aprílovým hlupákem” automaticky stával ten, kdo si hlupáka objednal. Jenže proč se to celé dělo právě 1. dubna?
https://www.ceskezvyky.cz/1-duben-na-aprila-se-vzdy-dely.../