Pátá postní neděle

PÁTÁ POSTNÍ NEDĚLE, SMRTNÁ - LIDOVÉ ZVYKY A TRADICE
Podle církevní liturgie má tato neděle název Judica. Pátá postní neděle zahajuje nejposvátnější období církevního roku, období Kristova utrpení, které vrcholí Svatým týdnem a jeho posvátným triduem. V kostelech se na oltářích zahalovaly kříže, přesně podle starokřesťanské tradice z 3. a 4. století, kdy kříže ještě nenesly postavu Kristovu, ale bývaly bohatě zdobené a tato jejich výzdoba by narušila vážnost postního času. Odhalovaly se při velkopáteční bohoslužbě a obrazy zůstaly zahalené až do Veliké noci, jejich zahalení mělo umocnit prožitek ze zázraku Ježíšova zmrtvýchvstání.
Prastarý a původní název Smrtná neděle má od dávnověkého obřadu vynášení smrtky ze vsi. Tento obyčej vynášení smrti je pokládán za nejstarší jarní obřad v českém zvykosloví lidovém a sahá až do let 1366 a 1384. Tento obyčej se udržel v podobě takřka nezměněné. Morana je symbolem nejen zimy, ale také nemoci, smrti, dlouhých tmavých nocí a vůbec všeho, co lidem škodí. "Krutá zima konečně umírá a její moc jaro přebírá. To, co zabíjelo, musí nyní taky umříti..."
Obřad vynášení na kůlu připevněné slaměné figury Smrti (Smrtholky, Morany, Moreny, Mařeny) měl dvě části. V té první nejprve děti ustrojily na kůl připevněnou figurínu z materiálu, který symbolizuje zánik a smrt: základem byla vymlácená suchá sláma, obnošené šaty bezvýrazných barev, náhrdelníky z vaječných výdunků nebo prázdných ulit hlemýžďů, všechno tedy mrtvé pozůstatky někdejšího života. Hotovou smrtku děvčata po obchůzce obce vynesla za ves. Někde byla spálena, častěji byla vhozena do tekoucí vody. Smrti se spílalo, po vhození do vody se před ní utíkalo. Děti se bály démonů, aby se nevzpamatovaly a za nimi neběžely. Kdo byl poslední, ten měl příští rok zpečetěn, měl zemřít. V obřadu šlo o ukončení celého zimního času, často pro lidi krutého období.
Smrt, smrt ukrutná, kyselica nechutná!
Kyselicu sníme a smrt utopíme!
V protikladu k vynesení smrti se v druhé části obřadu do vesnice vnášelo nové léto – líto, letečko, májíček, májka. Na rozdíl od smrtky byl májíček tvořen z živých a barevných materiálů. Šlo o malý smrček, borovičku, nebo ratolístku, kterou dívky ovázaly pestrobarevnými stužkami, mašlemi. Ozdobily jej barevnými papírky, holubičkami, obrázky, barevně zdobenými výdunky vajíček. Převládala červená barva, symbolizující nový život. Podobný smysl míval i další důležitý doplněk májky, a to malá panenka, jako symbol plodnosti a budoucnosti. S lítem chodily děvčata koledovat po vesnici a dostávaly drobné dárečky, nebo pamlsky, třeba jablka, ořechy a koláče. Vítala tak světlo a teplo a otvírala cestu létu.
https://www.ceskezvyky.cz/5-postni-nedele-smrtna.../