POPELEČNÍ STŘEDA - PŮST STŘÍDÁ MASOPUST

Už ze 7. století pocházejí záznamy, že tímto dnem začínalo čtyřicetidenní postní období. Tomuto dnu se také říkalo bláznivá, černá či škaredá středa. Ukončuje masopustní veselí a nastává čas střídmosti a rozjímání. Pro křesťanský svět začíná doba půstu, trvající 40 dní, na jejímž konci je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista (Boží hod velikonoční). Podle církve se lidé postí, aby si připomněli Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti, kde se stravoval prostým způsobem a odolával pokušení ďábla. Po celý půst nebyly žádné tancovačky, hlučné svatby a nebylo vhodné smlouvat si noční milostná dostaveníčka.
Mnozí se velmi neradi loučili s masopustem, a tak si ho prodlužovali i o tuto středu „bláznivou“, kterou vítali tak neradi, protože jim přinášela půst a nazývali ji proto „škaredou“. Mnoho lidí tedy započali půst až druhý den, a tak byl čtvrtek jejich prvním dnem půstu. Jiný kraj, jiný mrav a tak místy zase sedláci dokonce přestávali kouřit a šňupat tabák, podstatně omezovali popíjení piva a kořalky. V místní hospodě se zastavili nanejvýš na "jednu sklenku" cestou ze středeční bohoslužby, aby "spláchli popelec". Další dny měli hospodští smutné časy.
V katolických kostelech dostávají lidé na Popeleční středu ráno při neokázalé mši na čelo znamení kříže, které jim uděluje kněz popelem (neboli popelec), který pochází ze spálených ratolestí (kočiček) posvěcených na Květnou neděli předchozího roku. Říká při tom větu „Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš“, nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“. Tímto se věřícím připomíná pomíjivost života a nutnost pokání. Křížek měl, ale i zcela prozaický význam, lidé věřívali, že s jeho znamením je nebude bolet hlava a pokud si popel s čela hned nesetřou, ochrání je i před nemocemi a budou se po celý rok těšit ze svého pevného zdraví.
Tato tradice se pro celou církev traduje cca od 10 století, kdy mužům se popel sypal na hlavu, ženám kvůli povinnému závoji byl popelem znamenán na čele tvar křížku. Zvláštní modlitba pro žehnání popela se objevila až v 11. století a tradice o popelu ze spálených ratolestí kočiček je z 12. století.
- Etnograf Vídrman Osvald (1832-1895) k tomu přidává: "Škaredá středa bývala opravdu velmi škaredou, anžto všichni spaním, hejřením a pitím zmořeni skutečně byli škaredí."
POJMENOVÁNÍ ŠKAREDÁ STŘEDA:
Mohlo vzniknout i proto, že díky sypání popele na hlavu si lid v tento den nebral k pokání svůj sváteční šat, ale vyměnil ho za škaredší oblečení. Některá děvčata se za požehnání stydívala a zakrávala si hlavu šátkem. Místy se dokonce říkalo, že v tento den mají svátek škaredé ženy.
- Jisté je, že se někde oblékali kajícně hned o popeleční středě a odtud i pojmenování je shodné s první nedělí postní: černá středa, černá neděle. Těžké loučení s masopustem dokládá i pořekadlo:
„Na škaredou středu, nerada předu.
Ráda spím a co jest dobrého, všecko sním“.
Tímto pořekadlem častovali muži a mládenci své ženy a dívky, které odvedly po obdržení popelce z kostela přímo do hostince.
Na Hané děvčata pekla pučálku na škaredou středu a pučálka se pak jedla v hospodě. Tu, která s nimi ještě nikdy pučálku nepřipravovala, poslaly do vsi vypůjčit smyšlený pučálník, aby se pak téhle nešťastnici celá dědina vysmála. Po popeleční středě začínají po nedělní mši svaté, Křížové cesty, které věřící v úctě prožívají… Zdroj Facebook - České zvyky...