Proč se říká - jednou za uherský rok

PROČ SE ŘÍKÁ - JEDNOU ZA UHERSKÝ ROK
Často se uvádělo i „jednou za uherský měsíc“
Výraz "jednou za uherský rok" je v češtině a slovenštině poměrně frekventovaný. Je používán jako idiom k označení něčeho, co se stává velmi zřídka nebo je velmi neobvyklé. Může to být také forma humoru nebo nadsázky, když někdo chce zdůraznit, že daná věc se vyskytuje jen málokrát nebo je velmi vzácná. Vyskytuje se i spojení „uherský měsíc“ s podobným významem, jde tedy o časový údaj: mnohem víc, než je třicet dní. Někdy se uvádí, že uherský měsíc má sedm neděl.
Slovní spojení uherský rok, odkazuje s největší pravděpodobností k tureckým válkám – Turci, jak známo, dobyli v roce 1453 Konstantinopol, někdejší hlavní město Byzantské říše, a následně s velkým úspěchem expandovali na Balkán a do střední Evropy. Nejkritičtější pro středoevropské země bylo období mezi rokem 1526, kdy Turci porazili v bitvě u Moháče českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, a rokem 1683, kdy byli sami Turci poraženi při svém pokusu zmocnit se Vídně. Právě po oněch více než 150 let se středoevropští panovníci a jejich armády vysilovali boji s Turky a jejich vytlačováním z Podunají a zejména z Uher.
První, kdo popisované slovní spojení možná použil byl Leopold I. a to, když se v roce 1681 dozvěděl o možném napadení Turky, doslova řekl: „Cha, chá! Turci? Ti nás napadnou tak možná za Uherský rok…" Císařský písař pak v den bitvy o Vídeň spočítal, že Uherský rok musí trvat přesně 721 dní…
Není divu, že i vojenská služba, do které dobrovolně i nedobrovolně vstupovala značná část našich předků, se kvůli tureckým válkám velmi často silně prodloužila nad dohodnutou lhůtu – často se rok, strávený v Uhrách, protáhl třeba na deset let. A naši předkové začali takovému nedodržování stanovených časových lhůt říkat ironicky uherský rok.
Ukázkové věty z knih:
- Takový tuze „podomácí“ oběd nechal si pan Kašpárek líbit tak jednou za měsíc, totiž za uherský měsíc, který prý má sedm neděl. Broukl, pohlížeje na plotnu a vdechuje vůni zelí: „Jo, jo, když se nechce kuchařce vařit.“ Pan Kašpárek poznal, že s paničkou nic není a šel. Stávalo se také jednou za uherský měsíc, že si paní Anna broukla, ale tu bylo jí nejlépe jíti z cesty. (1938)