PROČ SE ŘÍKÁ - ROH HOJNOSTI

PROČ SE ŘÍKÁ - ROH HOJNOSTI
Roh hojnosti, také Amalthein roh (latinsky cornu copiae), pochází z řecké mytologie. Je symbolem bohatství, hojnosti a blahobytu. Obvykle je zobrazován jako nádoba ve tvaru rohu, naplněná různými zemědělskými plodinami ze sklizně, případně i zlatými mincemi.
Legendy o rohu hojnosti:
O rohu hojnosti existuje několik řeckých bájí. Ta nejznámější vypráví, že ihned po Diově narození musela jeho matka Rhéa ukrýt dítě v jeskyni na Krétě, protože otec Kronos ze strachu o svou vládu všechny své potomky polykal. Rhéa proto použila lest a místo syna podsunula Kronovi kámen zabalený do plen. Kronos léčku neprohlédl a kámen spolkl. Na Krétě se o malého Dia staraly včely, které ho krmily medem, a Amaltheia – podle jedné verze nymfa, jež vlastnila horskou kozu, podle jiné přímo koza živící ho svým mlékem. Z jejího rohu prýštily med, mléko i ambrózie.* Když Zeus dospěl, přinutil Krona, aby jeho sourozence vyvrhl. Společně pak v nelítostném boji porazili Titány stojící na Kronově straně a zmocnili se vlády nad světem.
Další legenda říká, že si Amaltheia zlomila svůj roh o skálu a ulomený roh proměnil Zeus v zázračný zdroj hojnosti. Sypaly se z něj nejen květiny a ovoce, ale i další cenné věci. Zdálo se, že roh je bezedný, neboť z něj nikdy neubývalo. Rohu se později zmocnila bohyně štěstěny a zdaru Tyché, považovaná i za ochránkyni řady měst a strážkyni spravedlnosti. Bývala zobrazována většinou jako sedící žena s rohem hojnosti, z něhož podle své úvahy, ale leckdy i rozmaru, nadělovala také smrtelníkům. Proto je dodnes štěstí vrtkavé. V helénistické době byla Tyché ztotožněna s římskou bohyní osudu Fortunou, která přijala i její hlavní atribut - roh hojnosti. (St. Kovářová - Proč se říká 222x)
S pádem bohů, zmizel i roh. Objevil se až v renesanci jako příslušenství půvabných dívčích soch, zahrnujících – ale jen symbolicky – svět bohatstvím: i přestože se z rohu neustále sypaly květiny, ovoce, peníze, lidé nebyli o nic šťastnější ani bohatší. Umělce nakonec roh omrzel a stal se jen přirovnáním stejně obrazným, jako třeba „zlatý důl“.
Ambrozie* byla pokrmem a nápojem olympijských bohů. Zajišťovala jim nesmrtelnost, věčné mládí a sílu. V přeneseném významu se tak někdy označuje i jakékoli velmi chutné jídlo či lahodný nápoj.