ROSTLINY A BYLINY V POVĚRÁCH - ČESNEK

Štiplavý král české kuchyně, který vyhání nemoci z těla a zlé síly z domu. - Provází lidstvo už více než pět tisíc let a jeho stopu najdeme v kuchyních i medicíně téměř všech světových kultur. Česnek kuchyňský (latinsky Allium sativum) je sice nenápadná cibulová zelenina, ale svou intenzivní chutí a ostrou vůní vládne světové gastronomii. Už starověcí Egypťané si byli vědomi jeho mimořádné síly – stavitelé pyramid ho dostávali jako povinnou denní dávku, aby si udrželi sílu a odolnost proti epidemiím, a samotný slavný lékař Hippokratés ho předepisoval na celou řadu neduhů. Česnek je totiž dokonalým příkladem toho, kdy se jídlo stává skutečným lékem. Lidové názvy pro česnek: božská pomoc, cibule česneková, cibule dryýková, cibule pažitky, česnok, dryák, lenek, luček, luk. Keltové mu říkali „krem“.
Za specifickým aroma česneku se skrývá chemický zázrak jménem allicin, který funguje jako nekompromisní přírodní antibiotikum a antioxidant. Moderní věda dnes jednoznačně potvrzuje to, co lidové léčitelství vědělo po staletí: česnek spolehlivě čistí krev, snižuje vysoký krevní tlak, bojuje proti virům a posiluje srdce.
Po staletí byl česnek považován nejen za všelék, ale byl ochranou před morem, zlými duchy i upíry. Také se věřilo, že česnek zavěšený v domě odháněl i zloděje a závistivé osoby. - Hospodáři ho s oblibou vplétali do jarních věnců pro dobytek a maminky vkládaly stroužky česneku přímo do kolébek novorozenců, aby nad jejich bezbranným spánkem bděl jako neviditelný štít a zabránil temným mocnostem jim jakkoliv ublížit. - Kdo jedl česnek, ten byl zdravý, silný a v bezpečí a nebyla to jen pověra. Římští legionáři ho nosili na výpravy jako posilu odvahy. A naši pradědové by neusedli k zabijačce bez toho, aby si k prvnímu soustu nevzali stroužek syrového česneku „na zdraví“.
V lidové magii se věřilo, že sílu hlohového či ocelového ostří lze ještě znásobit tajuplnou směsí. Pokud se česnek rozetřel s medem a nanesl na čepel nože, kosy nebo srpu, takto posvěcená zbraň dokázala proniknout hluboko do těla démona či upíra a definitivně zlomit jeho temnou moc. - Proti upírům se používal také česnekový květ a do nového domova se přináší jako požehnání. - V Čechách se radilo: „Pívej pivo s bedrníkem, jídej oukrop s česnekem, budeš dlouho živ.“ - O štědrém večeru dával hospodář česnek kohoutovi, houserovi a psovi, aby byli hodně zlí a ani čerta se nebáli. Místy se, ale česnek těmto zvířatům dával proto, aby byli bujní a hodně kousali a štípali. Prostě, aby se hezky množili. – Čeládka dostávala ráno česnekovou polívku, aby byla zdatná do práce.
Na Slovensku v den sv. Martina (11. 11.), sv. Kateřiny (25. 11.) a sv. Lucie (13. 12.) dělali na zámcích, závorách a dveřích u stájí i domů kolečko a do něj křížek, aby čarodějnice neměly přístup k dobytku, nevyváděly koně ze stáje a nejezdily na nich a kravám neodebíraly mléko. V tyto dny jedl každý v domě stroužek česneku a dávali ho i dobytku. - Dokonce se věřilo, že mezi česnekem a „magnetovcem“ panuje přirozené nepřátelství a jakmile se magnet potře česnekem, ihned prý ztratí svou moc. Tento mýtus byl brán natolik vážně, že kormidelníci na lodích měli zakázáno jíst česnek a cibuli. Námořníci se totiž upřímně obávali, že by jejich dech mohl zmagnetizovat a znehodnotit lodní kompas, což by vedlo k bloudění na širém moři.
Dávná historie česneku:
Česnek se zmiňuje i v Bibli (v knize Numeri), rovněž v Talmudu, protože starověcí Židé věřili, že utišuje hlad, dává pleti barvu, zlepšuje cirkulaci krve, zabíjí parazity, udržuje teplotu těla a povzbuzuje lásku. Česnek se měl konzumovat v pátek, tedy před milováním o sabatu.
celý článek volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/rostliny-a-byliny-v-poverach-cesnek/