SVATÝ HAVEL DO VŠEHO ZAJEL - LIDOVÉ ZVYKY, TRADICE A PRANOSTIKY
Příchod astronomického podzimu v září je v pranostikách téměř opomíjen. Ani Václav (28.9.) ještě není nikterak pociťován jako výrazně podzimní den, protože jde o patrona babího léta. Vlastním slavnostním dnem podzimu je až období kolem dnešního svatého Havla, tedy skoro o měsíc později. Příčina takového odkládání příchodu podzimu byla pochopitelná. Hlavní dobou sklizně je sice léto, do něhož spadají žně, jimi však sklizeň nekončí, poněvadž chmel a víno dozrává později. Samozřejmě i brambory a cukrovka tento aspekt ještě zdůraznily. (Jan Munzar)
V tuto dobu také končí období relativně stálého počasí babího léta, dochází k oživování cyklonální činnosti, s níž jsou spojeny častější povětrnostní změny a přichází celkově méně příznivé podzimní počasí. To vše je řečeno v pranostice: "Svatý Havel - devět časů za den." (Zd. Vašků)
Proto býval den sv. Havla (16.10.) pro naše předky velmi důležitý, jak tomu nasvědčují pranostiky, přísloví a pořekadla, která se k tomuto dni vztahují. Svatý Havel tvořil rozhraní mezi pracemi venkovskými a domácími. Proto staročeští hospodáři, rolníci, sadaři, vinaři pilně dbali, aby všechny venkovské práce měli do sv. Havla skončeny: „Zelí, brambory, odnačku kopej řepu, kapusty, kedlubny, mrkev schovej v sklepu“. V říjnu se také sklízela veškerá zelenina, neboť „sv. Havel i do zelí zajel“. Dříve pěstovali hospodáři každý pro svoji potřebu zeleninu a zelí mnohem více než nyní. Září bylo sice hlavním měsícem pro sklizeň ovocných plodů, ale nejpozději do svatého Havla mělo být vše sklizeno. „Na sv. Havla má býti všecko ovoce v komoře.“ Odměnou za zdárné ukončení polních prací jim pak bylo svatohavelské posvícení, které bylo požitkářskou oslavou, při které se sešly rodiny a hodovalo se i několik dnů.
Co nám přináší svatý Havel:
(dle selského kalendáře z roku 1867)
Svatý Havel chváliti se velí,
přináší nám řepu, k tomu zelí,
sedláci ji obřezují, strouhají.
Když potom na přástvách sedí,
kotvice neb kolník jedí.
V tomto termínu se platily různé hospodářské dávky a místy končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok. Na Plzeňsku si čeleď ze svých řad volila chudého krále a královnu, kteří pak se svými "dvořany" obcházeli ves a se zpěvem prosili o dary (vejce, pečivo). Večer se pak v místní hospodě konala z výslužky hostina.
Touto dobou končíval i veselý pasácký život. Dobytek se pásával od jara do zimy, zprvu na úhorech, po žních na strniskách a po druhé senoseči (otavě) i na lukách, někde do sv. Václava, jinde do sv. Havla, místy i déle. Někde měli za to, že na den sv. Havla nemá se již dobytek na pastvu více vyhánět, aspoň pranostika tak velí: „O svatém Havle nechej krávy v chlévě“. Často i sv. Havel pastvě zabránil: „Havel, přinese-li mrazy, pastvu kravám jistě zkazí.“ Jinde však říkali: „Sv. Havel velí: můžeš pást i ve farářově zelí“ to znamená všude.
PeopleSTAR (0 hodnocení)